Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

sobota 10. prosince 2011

Trocha byrokracie

Protože je venku tma a hnusně a navíc mě zase chytla patička (takže Dany: do Brodu nepojedu), zastavil se mi přísun mapových rozborů. Tudíž dnes nabízím opět něco z metodické kuchyně.

Za pár let pobíhání mezi atlety jsem zjistil, že atletika má svá - někdy dost zvláštní - pravidla. První srážka s nepochopením přišla na MČR v krose, když jsme se rozklusávali podél trati a přitom povzbudili Dalibora na trati. Okamžitě nám vyhuboval nějaký funkcionář, že tohle se nesmí. Abych tedy nepodcenil situaci a nebyl pro neznalost diskvalifikován z letošního maratónu, naštudoval jsem si příručku. Jedná se o pravidla atletiky a je ke stažení zde. Samotný dokument má 200 stran (a to tam ještě nejsou všechny oddíly), ale naštestí silnice a krosů se týká jen malá část.

Takže na co jsem přišel:

Kapitola VIII, pravidlo 240, odstavec 8 a)
Voda a další vhodné občerstvení musí být k dispozici na startu a v cíli všech závodů.

Ještě se mi nestalo, že bych potkal občersvení na startu (kromě lampiónů).

Kapitola VIII, pravidlo 240, odstavec 9 d)
Občerstvení, které může být poskytnuto pořadatelem nebo je připraveno samotnými soutěžícími, musí být závodníkům podáno na stanicích, které si závodníci sami určí. Musí být umístěno tak, aby bylo závodníkům snadno přístupné nebo jim může být podáváno přímo do rukou pověřenými osobami. (...)

Kapitola VIII, pravidlo 240, odstavec 9 e)
Osoby pověřené předáváním občerstvení nesmějí vstoupit na trať nebo překážet závodníkům. Občerstvení mohou předat závodníkům buď zpoza stolu nebo z postavení nejvýše jeden metr před nebo vedle stolu.

Protože se maratón běžel na Olympu, byl jsem skoro pořadatel a mohl jsem tedy poveřit Romču, aby mi přímo do rukou podávala občerstvení. Stejně jako další běžci...

Kapitola VIII, pravidlo 240, odstavec 9: Při závodech na silnici smí závodník opustit silnici nebo dráhu se svolením rozhodčího a za jeho dozoru, pokud si odchodem z trati nezkrátí předepsanou vzdálenost.

To znamená, že když to na mě přijde, musím nejřív najít rozhodčího a s ním si dojít na Toiku. Ta ale nesmí být uvnitř zatáčky, protože tím bych si zkrátil trať. Na atletických závodech jsem zatím naštěstí nepotřeboval a na lampiónech jsem si vždycky beztrestně odskočil do hustníku. Bez rozhodčího.

A nejlepší na závěr:

Kapitola VIII, pravidlo 240, odstavec 3, pozn. 2:
Při vyměřování trati se doporučuje použít „koeficient zamezení zkrácení trati“ (tzv. SCP–faktor), aby se vyloučila možnost, že při pozdějším přeměřování trati se zjistí, že trať je kratší.

Prostě o-sparťani jsou nejčestnější.

Repre OB se příští rok chystá změřit síly s atlety, proto předpokládám, že únorová víkendovka bude zaměřena především na osvětu pravidel bavlny.

A ještě foto:

Pro Pápna: Tohle by brenďák Enervitu asi neviděl zrovna rád...
Pro atlety: Jen metr od stolu! A odskočit si jen s rozhodčím!

PS: A kupte si už konečně někdo ten Nový Mrazák levně :)

neděle 4. prosince 2011

Rok mistráků

Mikulášské intro: Dnes jsem se zúčastnil kultovního a nejkrosovějšího krosu - Mikulášského běhu na Bradech u Jičína (již 66. ročník!).Ten jsem si zamiloval v dobách, kdy nás vedl Tichus a jezdilo se na Brada točit s dorostencema. A pak taky s Prochorem v rámci soustředění Prahy. To už je ale dost dávno a od té doby se mi nepodařilo se zúčastnit. Na MB mě stihl totiž stejný syndrom jako na Velkun?ě - buď jsem měl prasečí mor nebo jsem byl intoxikován po Turmanovi, Ivanově párty v Hájích, o-plese a podobně. Letos jsem sice znovu absolvoval o-ples, ale byl jsem statečný (na rozdíl třeba od Vaska) a nastoupil jsem. A pěkně jsem se vytrápil. Začal jsem jak za mlada, ale nejdřív mě dostihly včerejší zelené s legendárním Barelem Boitkem (on pil čerta, ale na to jsem si netroufl) a pak po(s)tupně Pally a Klusy. Vyhrál Bet.eu a prodloužil tak orienťáckou šňůru na tomto závodě.

A teď k Mistrákům: mistrákem nazývá MČR Ivo Domanský, což je takový guru atletiky - podobně jako Béďa v OB. Protože jsem si dělal podrobnou statistiku ve svém nejúžasnějším tréninkové deníčku, zjistil jsem, že jsem se (skoro) zúčastnil rekordního počtu mistráků! Nebýt prasečího moru, absence sněhu a zrušení DT, bylo by to hned 20 zářezů. Béďa si sice stěžuje, že každý LOB je mistrák, ale oni se stejně nikdy víc než dva nejedou.

PS: Buznovi se nelíbí můj veselý zvířátkový design - ale podívejte se na jeho blok, no jak mohl vystudovat hradeckou informatiku, to opravdu nechápu :)

neděle 27. listopadu 2011

Lyžokočárek

Aby mohla Berta na vejlet až napadne sníh, bylo potřeba upgradovat kočárek. Protože jste málo klikali na reklamy, chybělo mi zhruba 7 litrů na originální skiset. Proto jsem při nejbližší návštěvě chalupy s dílnou využil svůj talent a japonskou metodou Fu-šu-ju jsem vyrobil vlastní. Zadání znělo jasně: "Představovala bych si něco takového:"


Po dvou dnech jsem vylezl z dílny. Jak to vše probíhalo a co z toho nakonec bylo? Mrkněte na video:



Na kros do Senohrab jsem sice nejel, zato jsem se krásně vytrápil na Hendyho Koniášce:

neděle 20. listopadu 2011

Úpravy na bloku

O prooodlouženém víkendu jsem měl možnost vymýšlet, jak vylepšit svůj blok. Nechal jsem si zpracovat důkladnou analýzu, ze které vyplývá, že 90% čtenářů má můj blok jako domovskou stránku (zbylých 10% neví, jak se to nastavuje), 80% čtenářů používá blok jako rozcestník a 70% má můj motiv jako tapetu (na záchodě).

Proto jsem přidal kolonku Akcí (vlevo), která se dělí na tři podsekce, jejichž význam je zřejmý. Vpravo jsem upravil seznam bloků, které jsem seřadil podle relevance (tj. podle hlasování na BENu - Olaf měl teda o hlas víc, ale Bet má novej blok, tak mu dávám šanci) a přihodil jsem Zhalyho (za krásný článek o 20 letém výročí lahváče) a Bášu (je to autorita). Dal bych i JJův blok, ale našel jsem jen nějaké torzo jak od Elišky Tupé. Taky jsem vyhodil miciny.cz, protože je krutě porážím v návštěvnosti.

Jestli máte nápad na další odkazy, změny nebo rovnou zrušení celého bloku, napište to do komentářů, případně pošlete na koresponďáku na: Studio Karamád, Jindřišská 16, tři jedničky padesát.

PS: a sorry za tu reklamu, ale potřebuju na pivo...

čtvrtek 17. listopadu 2011

HULK cup

Letešního HULKu jsem se prostě musel zúčasnit. Prostor závodou skloubil krásný letecký sprintový terén se sousedstvím atletické Mekky - Olympu. Navíc ve Stromovce se běhá desítky let Kerviho kolečko a kopce a ještě k tomu podzimní Pražský maratón. Genius loci prostě nedovolil vynechat.

Konkurence se sešla obrovská - reproši a exreproši z Pragovky, Jičína a Sparty, teoretici z Chrastu, mistr světa z Kamenice, legendární SILD team, anténkoví reproši,...

Pápn sice nemohl, ale i tak jsme postavili naši nejsilnější sestavu, ve které jsme kvůli pražským dopravním zácpám ještě těsně před startem dvakrát měnili pořadí.

Na prvním úseku šel nakonec Liška a rozběhl to famózně. Kousek za Betem, v kontaktu s bednou. Lorenc pojistil čtvrté místo a já tak vybíhal kousek za světovým rekordmanem v BT limitu Kodym a kapřím specialistou Flaškou. Na trojce už jsem měl oba, ale kontrola byla schovaná ve vykotlaném stromě, tak nám Kody malinko foukl. Na šestce jsem naběhl na vedleší farstu a foukl mi i Flaška. Naštěstí následovala ještě letečtější pasáž než doposud, včetně kontroly na startu Kerviho okruhu, kde jsem zase Flaškovi foukl já. Na desítce jsem zamával dráze na Olympu a začal stahovat Kodyho, kterému nedocházely síly, ale šťáva v baterkách. Na třináctce jsem ho měl 50 metrů před sebou, ale pak mě stáhla trať maratónu, čímž jsem si asi dvacet vteřin přidal a Kodyho už jsem nestáhl. Náš výkon tak stačil na krásné třetí místo. I když Liška už několikrát HULK vyhrál, pro mě to byl historický zápis. Omlouvám se, že jsem stejně jako na Velkun#ě nebyl na vyhlášení, protože Berta potřebovala pohoupat.



Brzy se můžete těšit na příběh o výrobě ski-kočárku. Betovic totiž byli tak hodní, že mě obdarovali pralyžemi z rodinného sklepa.

neděle 13. listopadu 2011

Přes tři kopce + grafy

Velkun*a (Šéďova přezdívka Velké Kunratické) mi uzavřela sezónu 2011. Sice nevím, proč jsem se na ní zase přihlásil, ale stalo se. Je to totiž závod, který moc nemám rád. Důvodů je víc:

-jako malej jsem se vždycky na závod těšil, ale pak jsem onemocněl a bylo z toho prd
-jako větší jsem ji běhal po Turmanovi a buď mi bylo akorát blbě nebo jsem běžel v klackách, které se nasákly a padaly mi
-jako největší jsem chtěl na bednu, ale:
-minulý rok mě kvůli „pravidlům stejným pro všechny“ odmítli dát do elity (i když některé tam stejně dali), takže jsem běžel spíš slalom
-vždycky za kopcema vytuhnu, na což nejsem zvyklej
-vždycky mě porazej mílaři, na což nejsem zvědavej
-letos zdražili na 200,- (za 12´ minut práce nic moc, ale na druhou stranu to celkem chápu a navíc kupónky to vynahradily)

Nakonec jsem se přihlásil asi proto, že to je jediný kros, kde poběžím se Šéďou a Betem a hlavně je to tradice a mám to za barákem. No a taky proto, že jsem „postoupil“ do zkušenější kategorie 30-39 let a bláhově jsem si myslel, že když to pořadatelé rozdělují v přihláškách, budou to tak i vyhlašovat. Houby! To dělají jenom u žen, díky čemuž se některá může na bednu dostat hned 4x! (veteránka VK, ve své kategorii, celkově a ještě když běžela i přes Hrádek).

Letos to bylo celkem v pohodě, hodně mi pomohl start mezi elitou i to, že mě Bet doběhl až za třetím kopcem. Ale bohužel mi zase hned zmizel. I tak jsem s časem 12:09 spokojený. A ještě jsem se s odřenejma ušima vešel na bednu. Na Bořana a OK Toma to pořád nestačí, ale co bych taky chtěl – s maratónskou, HROBařskou a kočárkovou přípravou.

Liška běžel s kamerou - to jsem zvědavej, jestli z toho něco bude.

Takže ještě nějaké ty grafy z roku 2011:



A nějaké fotky v běhacím:


neděle 6. listopadu 2011

HROB v Pasekách

V září jsem vymýšlel, co dělat ke konci sezóny. Maratón byl jasnej, zbývalo něco na listopad. A to se běhá HROB. A ve dvou. Řekl jsem bráchovi. Řekl že jo.

Teď je po závodě a tak nějak nevím, co o něm napsat.

V sobotu jsme prostě tak nějak běželi, běželi a ještě tři hodiny běželi a pak jsme byli v cíli. Žádné velké volby postupů, žádné záludné dohledávky, žádné fyzické nebo psychické problémy. Taková delší PZL.

V neděli jsme zase běželi, běželi a ještě čtyři hodiny běželi a pak jsme byli v cíli. Akorát jsme zvolili jednu ultramegadebilní obíhačku a hrozně nadávali v traverzech a mapa víc neseděla. A bylo to víc do kopce. Ale jinak zase jen delší výlet.

I přes takový nijaký pocit ze závodů musím pořadatelům poděkovat – za necelou pětistovku nám roznesli kontroly po celém podkrkonoší a zajistili perfektní zázemí s živou kapelou a tombolou. Vyhráli Bet se Šéďou, ale jsou pěkně trapný, protože oba trénujou (a Bet se tím navíc chlubí na svém eurobloku) a ještě jim nebylo 30. A tak se HROB neběhá. Narozdíl od třetích klacků.

Je statisticky dokázáno, že GPSka...

Sobota:
parametry v pokynech: 28,1km 1170m převýšení
naměřeno GPSkou: 35,7km 2024m nastoupáno, průměrné tempo 6:18/km


Neděle:
parametry v pokynech: 25,7km 1380m převýšení
naměřeno GPSkou: 36,2km 2550m nastoupáno, průměrné tempo 7:28/km