První dvě kontroly jsem se ve tmě trochu rovnal. Přece jenom od posledního nočáku (Tiomila) utekl už skoro rok a úterní nočáky na standardce v Krčáku nejsou moc o technice. Po chvíli vzala za své moje taktika (a obecně nočáková) držet se cest, protože tady místo cest byla akorát prasečí rochniště. Vcelku to šlo pěkně, trať se mi líbila, ale pak přišly nejdřív pokácené hůlky (tenké kmeny listnatých stromů) a potom pokácené hůlky mezi vzrostlými hůlkami. Bohužel mezi hůlkami byly i klasické hustníky, které nebyly v mapě. Porušil jsem další nočákové pravilo, že v noci je všechno dál a kousek před kontrolou to otočil. Vzápětí mě doběhlo asi dvacet světel a všichni jsme hledali údolíčko mezi hůlkami. Fakt sranda. Po pěti minutách jsme ho našli, za chvíli jsem byl na průběhu, ale padesát minut po prvním okruhu mě psychicky srazilo do bláta.
slalom mezi hůlkama
Navíc většina lidí už byla v cíli, takže les potemněl, mně začala být zima, a když jsem byl v nejvzdálenějším koutě mapy a dral se nekonečným hustníkem, vzpomněl jsem si na zkazky stavěčů kontrol o stádech rozzuřených prasat (doporučuji před nočákem zhlédnout tento film: PROIE). Řekl jsem si, že všechno zlé je k něčemu dobré a já aspoň otestuji výdrž světla, co kdybych s ním zase musel absolvovat dlouhou noc na Tiomile. Nakonec mě ještě doběhl Žokej, kterého jsem neúmyslně stáhl do třech chyb. Po skoro sto minutách jsem se dostal do cíle, taktak abych zatleskal Chrobákovi a pragovákům. U stánku už Hóna odpadl, ale Hendy furt točil.
Jičíňáci díky, parádní nočák! Ale do těch hůlek jste to dávat nemuseli.
odkaz na mapy s postupama do archivu
Žádné komentáře:
Okomentovat