Sprint mezi hůlkama a (p)ISSOM

Přišel jarní předvrchol sezóny - přebor Prahy ve sprintu. Letos jsem po několika letech odevzdal pražský mistrovský titul (do Pragovky, fůj), neboť ten "můj" mistrák se běžel až v Broumově. Odpoledne pak rodina Šedivých přidala další sprintík ve Kbelích. Oba závody jsem vyhrál, protože Olaf se odstěhoval do Finska, Šéďa probíhal tratě, Bet jel lovit kařípky na Slovensko, Alda se zase někde vykalil, BTčko asi s ním, Myro proběhl plot, který neexistoval, pragováci mi dělali tykadlo, Sosák se vzpamatovává z virusu, Zvířátko zaspalo a na Fujdu s Kubou to byla malá výzva. A tak největším soupeřem mi byl multisportovec Zhaly.

Z dopoledního rozpisu: "Příměstský les s vrstevnicovými detaily a zámecký park, některé kategorie městská zástavba" jsem si s dalšíma vydedukoval, že to bude na hladký boty a trenky. Jenže pak se začali z lesa vracet mrčící lidi, byli od bahna a měli rozedřený nohy do krve. Mezi nima Jehovista, který nás zrazoval od účasti na "třicetiminutovém jebání se šlahounama a bažinama a následném vběhnutí do parku, kde je kurevskej protivítr". Kua, tohle má být pražský sprint? Na poslední chvíli jsme stáhli Barona o boty (Myro) a podkolenky (já), připravil jsem si mental power a vyrazil. Nakonec to bylo přesně naopak - parádní ťukačka ve vrstevnicích, palba kolem zámku, dvě nejasný volby a zase ťukačka. Šlahouny a bažiny tam samozřejmě byly, ale co už. Bohužel (nebo bohudík?) ještě nevyrašily listy, takže stačilo odběhnout správným směrem a o kontrolu jsem skoro zakopnul. V létě by to bylo hustý (těším se sem na lahváč!). Směrných 12 minut bylo hodně naivních, ale koho by taky bavilo běhat takhle krátce?

Odpoledne už na mě dopadla únava z půlmaratónu a následného točení (prostě mi to nedalo...), ale nakonec jsem roztočil kolesa jako Bet. Byl to ten typ zdánlivě jednoduchého sprintu, v němž se v maximálním tempu podceňuje mapování a dělají se zásadní chyby. Nohy mě ale stejně do žádného úžasného tempa nepustily, takže jsem si volbičky pohlídal. Honza Šéďa původní variantu stavitele Jirky Šédi proběhl za 13 minut, a tak Jirka přitvrdil a bylo z toho 18:33. Ale trať byla nápaditá a hezky ubíhala, takže to zase nevadilo. A komu to vadilo, toho v cíli zchladil sprejem zdravotník a bývalý špičkový žákovský orienťák Ondra Šéďa.

Ještě si dovolím pár poznámek k mapě. Mapa byla perfektní v lese, ale v "urbanu" se mapové značky s ISSOMem moc nekamarádily. Například neprůchodné průchody ve zdi, tři (!) šířky nepřekonatelné zdi, dvě velikosti umělého objektu a zobrazení každé skluzavky, což ke sprintovému mapování vůbec nepatří (závodník za běhu vídí v mapě akorát "nějaký bordel". Je mi jasné, že tohle 99 % závodníků vůbec neřeší a závod si radši užívají. Jenže občas potom z takových nejasností vznikají diskuze a nasrání po závodě. Neopovažuji se mapaře kritizovat (zatím jsem nic nezmapoval), jen nechápu, proč si přidává práci a definuje nové symboly a nedrží se těch několika jasných ISSOMích. Doufám, že na celostátních závodech se mapaři/pořadatelé/mapová rada už poučili a tohle by neprošlo.

DOPLNĚNO po konzultaci s mapařem Radimsem: Jedna z linií v mapě není zeď, ale srázek. Nicméně stále mi jedna šířka zdi přebývá. A hlavně - pokud nejsem schopen ani v klidu po závodě rozluštit, co se smí a nesmí překonávat a objasňuje mi to až mapař, je něco špatně. Prostě jsem pro, aby se v urbanu používala jedna tlustá černá čára pro nepřekonatelné zdi a pak tenká pro okraj zpevněné plochy - žádné srázy (jak mám vědět, na kterou stranu sráz "padá", když je čára na ulici?).

Takže přikládám pár ukázek mapy a rozbor postupů:

Nejtěžší místo na pochopení z celého dvojzávodu - kombinace jeskyní a podchodu, neprůchodný průchod, dvě šířky zdi (tu tenčí jsem si spletl s plotem (a on to v reálu plot byl!)), prostě jsem do toho naběhl s tím, že to půjde "mezi". Nešlo a 20" ztráta.

Dvě barvy vodní plochy. Myslel jsem si, že ta větší je další chyba mapaře, ale v ISSOMu je povolena i 75% modrá (jenže to asi moc lidí nečte, v ukázce je ta tmavší - 100%).

Mapa dobrá, ale chtěla by zjednodušit pro funícího závodníka.

Volby na 12.k a na 14.k byly kupodivu délkově stejné, na 12.k i časově, ale na 14.k přes park o 10" pomalejší kvůli kopečku a zatáčkám. (vzdálenost nesedí s realitou, je to jen relativní porovnání)

Původně plánovaý postup byl nejkratší, ale nevšimnul jsem si zátarasu u hřiště. Naštěstí jsem to stočil ještě včas, tak z toho bylo jen 15".