Stříbrné břízky zalité bronzem

Příprava na MČR štafet a družstev (viz pěkný, ale zbytečně přetechnizovaný web) začala už na PPčkách, kdy jsem silou vůle dokončil i poslední etapu. Od té doby jsem každý víkend v ruce poctivě žmoulal buzolu a čip. Nevynechal jsem ani u Lochnese na svatbě, kde nám sám ženich nachystal krásné mydlo na Opiččce. Rozumně jsem si zaběhl hned po obřadu, přece jenom den po večírku to nemá moc smysl...

O přípravném štafetovém víkendu už psala Berta, ale finální příprava se konala až poslední dva víkendy před dny Š a D. Využil jsem azylu v Klubu za Lávkou a před Šemanovickou klasikou si zaběhl trénink nazvaný "Císařova prokoplá prdel". Ano, správně - jednalo se o okruhy na Císařově kameni. Klasika pak nebyla úplně v pohodě, za což můžou i kvasnice z Primátora.

Vrchol ladění přišel víkend před dnem Š. Zúčastnil jsem se soustředění v relevantním terénu v okolí Liberce. Tratě byly perfektně připravené Kobříkem a Hendym a roznesené Lebkou. Takový komfort se poslední dobou nevidí ani na represoustředění, tam si kontroly roznáší sami reproši. První trénink jsem nicméně vynechal, protože jsem byl v práci, druhý jsem taky vynechal, protože jsem jel pro Romču a Emila do porodnice, ale třetí trénink jsem si už vychutnal. Následoval BT limit - podrobnosti zde. Čtvrtý a pátý trénink zhatila akce "lehce Zanzik", ale i tak jsem výborně nasál atmosféru těžkého horského terénu.

Přišel den Š. Ondra to stabilně rozběhl a předával mi na 11. místě. Trochu jsem zaváhal na odběru map, kde jsem hledal jednociferné číslo, ale nakonec jsem usoudil, že mapa "004" bude asi pro mě a ne pro agenta MI5. Pak mi kontroly skákaly jedna za druhou a taky mě přeskočil Bet. Ale pořád se kolem mě motali další chlapi, tak jsem si říkal, že je to v pohodě. Před diváckou mě zaskočil výrazný strom, který nebyl mapě, takže jsem kontrolu hledal o 200 metrů jinde. Naštěstí asfaltová vložka v pytlíku (škoda, že mi Blaďas na průběhu nepůjčil kolce) nechala vyniknout mojí fyzičku, takže ztrátu jsem skoro smazal. Vypadalo to na další čtvrté místo, ale Kody si vytrhl nohy z (dál to zná každý) a sfoukl Kubátíka s Ambasadorem a doběhl nám pro BRONZ! Skvělý pocit z týmového úspěchu nezkazila ani oprýskaná medaile a kilo soli do myčky.

Netrvalo to dlouho a přišel den D. Naše SJC-BT družstvo mělo nejvyšší ambice, které se nakonec nenaplnily, ale i tak jsme po skvělém výkonu všech členů vybojovali STŘÍBRO. Začátek jsme si pohlídali a když Hendy naložil reprošovi Danáčovi, bylo pěkně zaděláno. Osmistovkařka Martinka ukázala, že hledání lampiónů ještě nezapomněla a plácla mi kousek za Dýmem. Toho jsem stíhal asi do třetiny závodu, ale pak se naběhlo do žlutozeleného humusu, který mě zamotal a ztráta se vyšplhala ke dvoum minutám. A když jsem pak ještě vyžral spodní farstu před diváckou, předával jsem tři minuty po Žabinách. Bohužel mě ale skvělým výkonem na půl minuty stáhl Pája Hradec, což byl začátek konce naší zlaté cesty. Pak už Dana se Svářečem nestačili na duo Miška a uzdravený Ambasador a bylo hotovo. Ale i tak jsme vybojovali vítězství v lize klubů.

Navíc si na nás zasedli dopingoví komisaři, takže odchytli Martinku a mě. K tomu ještě aspoň Dýma, se kterým jsme soupeřili i v šatně, tentokrát na téma kdo dřív vyždímá požadovaných 90 ml moči. Naštěstí nás Přéma zásoboval Konrádama, abysme to měli dřív za sebou. Alkohol teda rozhodně netestovali.

Postupy zakresleny a uloženy v archüvu. Štafety. Družstva.