Thyon-Dixence

Ani o prázdninách jsem nezanevřel na Švýcarsko, naopak jsem naplánoval legendární závod Sierre-Zinal. Týden před tím se o údolí vedle běží další pěkný horský běh – Thyon-Dixence a když mi pořadatelé nabídli ubytování pro mě a rodinu na pár dní v horském apartmánu, nebylo co řešit. Prostě tyhle běhy – to je jiný svět. Kapříci za umístění jsou většinou nedosažitelní, ale dá se něco vydělat za dosažený čas. A i kdyby ne – samotná trať stojí i za to běžet „zadarmo“. Že se tady pořád oháním kapříkama – k těmhle závodům to prostě patří, jinak by na ně nejezdila světová špička a přece jenom z Česka to není kousek, tak se kapříci v nádrži vždycky hodí.

výhled z terasy před apartmánem

Thyon-Dixence se běží překvapivě z Thyonu (zimní středisko ve výšce 2100 m n. m.) k přehradě Dixence (přehrada s nejvyšší hrází na světě), měří 16,3km a má 700 metrů převýšení, které je napůl na začátku a na konci. Běží se celou dobu ve vysoké nadmořské výšce (kolem 2300 m n. m.), což hraje asi největší roli ve výkonu.

fanoušci

Počasí bylo jak na Perunovi nebo na Mont-Blanc maraton – chcanec a deset stupňů. Pro mě byl hned první kopec osudný. Po kilometru jsem začal lapat po dechu, nohy ztuhly a já přešel do chůze. Než jsem se dobelhal na horizont, předběhlo mě spousta žen, dredař a dvanáctiletý kluk. Následoval dlouhý traverz po pěšince plné bahna a kamení, což moje orienťácká dušička ocenila, mysl i nohy pookřály a já dredaře, kloučka a všechny ženy až na jednu (ta vytvořila traťový rekord) zase předběhl. Nakonec až 23. místo a šest minut za posledním kapříkem. Překvapil orienťák Gonon, který nestačil jen na první dva (černochy), ale jinak si namazal celou vrchařskou špičku (v podstatě až do cca 10. místa to byli profíci).

doběh po hrázi

Výsledky.