Každé pivo má své dno

A moje forma taky, jak se ukázalo v posledních dnech. Myslel jsem, že jsem pauzu z dovolené na Islandu rozběhal úsekama a budu fenomenálně pokračovat zbytek podzimu. Jenže to byl jen poslední záchvěv před totální vyčerpaností.

První signál přišel po Telči, kdy jsem chtěl ještě poběhat před klasikou. Na úsecích to netáhlo a další den jsem sotva doběhl z práce. O víkendu jsem se už trápil na překrásném oblasťáku (stejný den bylo luxusní M Polska v Krkonoších). V neděli jsem ještě zachránil čest na STRC Ještěd. To byl další z povedených "Salomoních" krosů. Celkem brutálních 18 km nahoru a dolů. Nohy jsem si odrovnal tak, že jsem se nemohl jít ani vyklusat. V pondělí jsem skoro nechodil, bolely mě stehna vepředu i vzadu, lýtka, holeně i chodidla. V úterý to (už tradičně) bylo ještě horší. Do toho se mi ještě zablokoval krk... Už chyběla jen rýmička. A navrch mi váha ukázala 75 kg, čili 5 navíc oproti závodní váze. Takže jsem mrzák a ještě k tomu tlustej...

Midlo kolem Kraví hory. Terén byl ještě hezčí, než to z mapy vypadá.

Vzhůru na Ještěd. A dolů. A zase na Ještěd. A zase dolů.

Jenže nic z toho mě nerozhodilo, proto jsem zvolil následující řešení:

1) Radek Brunner říká: "všechno přeběháš" (výborný rozhovor, doporučuju). Já se tím řídím už dlouho. Zatnout zuby a rozběhat to.

2) Přestal jsem tolik žrát (hlavně nanuky večer), pivo jsem si povolil jen jedno a max. desítku po běhání (BT cup už mám naštěstí splněn)

3) řekl jsem si, že je to přece paráda, zase můžu točit od nuly. Udržovat se ve formě je nuda, při tom se moc neběhá.

Takže jsem v úterý přes bolest klusal, ve středu a čtvrtek hodinka kymácení se z/do práce a v pátek Emila. Tam jsem sice běhal hrozné časy, ale s tím jsem počítal.

Tak co, budou z nich lampióni...

...nebo atleti?

A pak jsem odjel na MČR na klasice. Spíš kvůli atmosféře a pěknému terénu než pro nějaký výsledek. Orienťácký bůh mi odpustí, ale letos jsem to bral jako objemovou přípravu. A přitom by to byl závod úplně pro mě. Dlouhé postupy se většinou obíhaly po cestách, hluboké borůvčí bylo jen v nejvyšších partiích a většina postupů se rvala přímo čistým lesem. Závody to byly parádní, pořadatelé si mákli. Snad jen komentátoři by potřebovali trochu ztišit nebo úplně vypnout (asi jsem už starý a chci si radši vychutnat ticho hor).

Mapa s postupy finále B (to má tu výhodu, že není WRE a mohl jsem tak běžet s GPS hodinkama).

Do A finále jsem samozřejmě nepostoupil a v B finále jsem dostal skoro desítku. Ale v neděli už se mi běželo celkem pěkně, bolí mě už jen lýtka, můžu otočit hlavou aspoň na jednu stranu a váha se umoudřila na 71,5 kg. Odrazil jsem se ze dna.

Mapy nejen z MČR v archivu.