Trojdisk

Tak už je vymalováno a chtěl jsem začít s podlahama, ale pak se mi zželelo pondělních 350 zobrazení (díky!) a rychle jsem sepsal postřehy ze závodů.

Uplynulý víkend jsem strávil s rodinou v severních Čechách. Běželi jsme tři krásné závody v úžasných terénech - sprint v okolí děčínského zámku a klasiku s middlem v Lužických horách. Ovšem hned po prvních 13 minutách závodění přišlo obrovské rozčarování a ještě teď (3 dny po závodě) JSEM PEKELNĚ NASRANEJ!!!

Ale co, brečet tu nebudu. Dost na tom, že jsem si povzdychl nad způsobem nominace na MČR sprint. Navíc jsem si za DISK mohl sám. Popisovat závod nemá cenu, kdo chtěl, přijel, kdo ne, je ignorant. Sprint to byl nádherný - jak terénem, tak tratí. Bohužel si ho pořadatelé sami trošku pokazili:
-fronta na vyčitání (?!) v karanténě a záhadná páska cestou na start, přes kterou nás paní nechtěla pustit, i když sama nevěděla proč
-mikroskopické zakázané značky v mapě (třeba na 13k, která diskla asi pět lidí), srázy v serpentýnách, kde Flaška urval medaili - ano, je to podle klíče, ale kdo si toho má všimnout? Tak už to opáskuju nebo tam pošlu rozhodčího, když to má 2x1 metr a je to u kontroly...
-(ne)značený doběh od sběrky a (ne)značený cíl - pět vteřin je někdy sakra moc

detail mé nepozornosti - kontrola o dvorek vedle, kterou tam nastražil Radovan (na čtení kódů nebyl čas...)

Výsledkový osud si se mnou pěkně pohrál: kdybych to nediskl, byl bych čtvrtý (jak jinak), takže by to až tolik nebolelo. Pak se ale Vojcek s dalšíma přiznali (klobouk dolů) za porušení pravidel (kterým si ušetřili jen cca dvě vteřiny), takže bych se posunul na medaili. Jenže kdyby byly v zadku ryby nebylo by rybníka. O to víc mě to mrzí, protože jsem se po půlroce dokopal jít na dráhu a dokonce nepodcenil (na rozdíl od jiných) mapovou přípravu:

Což ale ve výsledku k ničemu nebylo.

"To jsme ho dostali, co Karvoši?" "Jasně Bagi, nachytal se jak malej".

Za foťákem se schovává Kade.

Následovala klasika a middlo v okolí Kytlice, o kterých právem básní Olaf. Protože jsem stejně jako on už jen hobík+student+zaměstnanec, nebyly mé ambice tak vysoké. Klasika se mi až na měnší myšky povedla a navíc jsem se snažil to rvát, ale stejně to stačilo jen na 11. flek. Middlo jsem celkem ustál až k divácké, pak jsem se ale odfarstoval jiným údolím a zbytek jsem si už vychutnal pěkně v klídku.

Boráci uspořádali jako vždy perfektní závody, co ale opravdu nechápu, byla mapa. Zmapovaná byla dobře, ale gramáž na úrovni hajzlpapíru a rozměry taktak aby se tam vešla mapová kresba - s tímhle se klasika v bažinách fakt běhat nedá. Ukázka šetření na nepravém místě.

Z uplynolého tzrojzávodu by měl Ludvík Daněk obrovskou radost:

pátek:

	Král Vojtěch	SSU8841	SSU SK Severka Šumperk	disk
	Mrázek Jan	SCP8102	SCP OK Sparta Praha	disk
	Kubát Pavel	PHK9101	PHK OK 99 Hradec Králové	disk
	Nykodým Miloš	ZBM9005	ZBM SK Žabovřesky Brno	disk
	Procházka David	LPU9113	LPU OK Lokomotiva Pardubice	disk
	Kovář Miroslav	SCP8103	SCP OK Sparta Praha	disk

 sobota:

Brožková Dana	SJC8156	SJC Sportcentrum Jičín	disk
	Macinská Jana	PHK8666	PHK OK 99 Hradec Králové	disk
	Spurná Martina	PGP8556	PGP SK Praga	disk

neděle:

Nykodým, Miloš	ZBM9005	ZBM SK Žabovřesky Brno	disk
	Kovář, Miroslav	SCP8103	SCP OK Sparta Praha	disk
	Drahokoupil, Aleš	CHT8501	CHT OOB SK Chrast	disk
	Henych, Martin	SJC8601	SJC Sportcentrum Jičín	disk

Sorry za to otřesné formátování, ale poděkujte panu Krämerovi. Ještě že výsledky nahrál Bestík do svého systému.

Ale jinak hlavně že teklo pivo, voněly buřty a ne jako minulý víkend na Helfštýně, kde prodávali totální vydřiduši. A Fanda Kazdičů bude zdravej jako řípa.

A taky jsem si zařídil osobní mapový archiv - už jsem nemohl vydržet, jak nade mnou Bet ohrnuje nos. Najdete ho na adrese (link je i vlevo na panelu):

http://www.bestik.cz/mapy/index.php?user=mrazak

Je to míň práce a času než na obpostupy.cz (ale i tam to snad nakreslím) a navíc mám přesný záznam trati, protože třeba ze sprintu si nepamatuju půlku postupů.

O strašidelném půlkoňovi z Nasavrk

Byly nebyly áčka v Nasavrkách. Kvůli studené frontě se ráno zase objevil mrázek. Půlkoňovi to nevadilo, ač vegan, posilnil se večer zvěřinou, aby se udržal ve formě. Před startem se marně zháňal po popisech a když je nenašel, řekl si: to je smola, nějaký levák je stopil. Pak ale potkal kováře, který si ráno pospíšil, aby mu mohl švirácky okovat půlkopyto. Start tedy pohodlně stihl, vzal si mapu a vyrazil na nejbližší horu, kde rostly samé kozáky. Na královském postupu si připadal jak v zoo – sysel bouchal vlčka a z dálky se na to díval wolf se stehlíkem. V těžké pasáži na západě mapy se ztratil, nezbývalo mu než zavolat palas athéně o radu. Na sběrku si málem vytrhl nožku z pr..., díky čemuž vyhrál a ani nedostal choleru. Měl štěstí – šedivý král totiž odjel na procházku do švédska, protože už byl trochu chromý a neviděl přes dým na kody.

Druhý den na krátké trati po ránu pěkně fučílo, až se půlkoňovi prášilo z polosrsti. Řekl si: na to se můžu vydlabajat, radši budu celou cestu tlačit košárek, lepší než mít z ostudy kubát. A klapal půlkopytem na start. Tam vytasil svoje nejmocnější zbraněk. Měl totiž v jedné kapse hendy flašku a ve druhé novoborský koláč. Jenže škoda pro něj, předjela ho ponorka, takže vítězství neobhájil. U suslovské fodory, to snad není pravda, kdybych neměl takovou vaňu a trochu přindal, mohl jsem vyhrát další pardubické vínko!

Tak Berto, a teď už spinkat, protože strýček Béďa už hodil mapy na obpostupy a strýček Radim vypočítal ranking. Jestlis pohádku nepochopila, tak až se naučíš číst, podívej se na výsledky ze soboty a z neděle. Zítra nás čeká další on-line přenos z mistrovství Evropy (pohár o půlsoba z Orsy (čti [ušy])), a to teprv bude něco!

 fotři exreproši na bedně, foto Kade

Dlouhá noc 2012

Podpořen Betem, ze mám správnou přípravu, odhodlal jsem se po dvou letech opět na Tiomilu. Moje vystoupení v roce 2010 sice pobavilo diváky, ale už míň můj klub Stora Tuna OK (česky Velký Tuňák je v pohodě). Letos na mě jako pokaždé, až na finišerské výjimky, hodili Dlouhou noc. Do Švédska jsem si pro jistotu přibalil i Magicshine, kdybych třeba šel nějaký jednoduchý trénink nebo netrefil v noci na záchod. To je totiž sice perfektní světlo do Krčáku, ale už na MČR v nočním jsem cítil, že bych snesl i silnější. Proto mi dost zatrnulo, když mě s Magicshinem vyslali na dlouhou noc! Bet by se s tím nešel ani rozklusat, ale já jsem musel doufat, že dosvítím na člověka před sebou a že nebudu bloudit déle než dvě hodiny, protože světlo pak obvykle bez varování najednou zhasne.

Letos jsme měli kvůli jednomu přestupu a několika zraněním značně oslabený tým. Jenže na začátku za to mlaďoši pořádně vzali a já maličko zkoprnělý vyrážel do lesa na šestém místě. Na to, že mám zase na zádech GPS štěnici a tudíž mě může sledovat celý svět (i když normální lidi mezi jednou a třetí ráno většinou spí), jsem nemyslel, sebral mapu a vyrazil za Olle Boströmem z Järly - švédským reprošem a nočním specialistou.

To, co se dělo následujících 103 minut, se mi těžko popisuje, protože jsem se z toho ještě nevzpamatoval. Samozřejmě, tenhle úsek by pro běžného reproše žádný větší problém být neměl (pokud teda netrénuje 20' denně jako Gunder Hägg), ale včera se střetla moje fyzická polopřipravenost s totální absencí běhu v těžkém švédském terénu plus Magicshine na jedné straně a Boströmovo noční šílení s mým závazkem odpovědnosti klubu na straně druhé.

Ještě malé vyjasnění pojmu Dlouhá noc na Tiomile. Takhle by se normální OB běhat neměl, ale zde je to nastaveno tak, že většina týmů vyšle do lesa zahraniční posily a pak doufá, že je sebere těch pár zkušených závodníků a dovede je do cíle. Dlouhá noc se proto většinou absolvuje v dosti početných vláčcích a kdo ten vláček vede, nebo má smůlu a oběhne celou trať sám, je ten pravý hrdina (viz našláplý souboj o poslední místo).

Boström vypálil jako Kuba Holuša v Istanbulu, mně se protočily oči, sebral jsem mapu a pokusil se ho stíhat. Pustil jsem před sebe dva běžce, abych zjistil, jestli se nezbláznil a jestli oni třeba nepůjdou rozumněji. Nešli. Naštěstí pro nás (bylo nás ve vláčku zhruba dvanáct), udělal na jedničce chybu a já měl trochu času si aspoň rozbalit mapu. Jenže mapa rozměru A2 mě celého omotala, takže jsem na ní trať hledal další dva postupy. Letos pořadatelé nechali natisknout kódy kontrol ke kolečkům v mapě - skvělá věc, zvlášť na štafetách (a sprintu).

Prvních šest kontrol jsem měl největší problémy, protože trať vedla jednoduchým lesem a částečně i po loukách. Musel jsem nasadit rychlejší tempo než na MČR v krosu, čímž se mi povedlo se jakž takž udržet. Prostředek trati byl celkem těžký, tempo se snížilo a já se dokonce mohl posunout na bezpečnější pozici na cca třetí místo od konce. Když jsem se totiž ocitl na konci sám s Magicshinem, bylo to, jako bych vběhl se svíčkou do tunelu. Náš had se několikrát dost nebezpečně natáhl a už už to vypadalo, že ocas ztratí kontakt s čelem (to pak většinou nezbývá než počkat na dalšího hada), ale Boström sem tam udělal před kontrolou myšku, takže se had zase smrsknul. Jednou jsme kontrolu dokonce hledali asi deset vteřin, to jsem využil na vysátí gelu. V závěru už jsem pletl nohama, ale při představě on-line debaklu jsem vytáhl zbytky sil a doklepal to až do cíle.

Po závodě jsem myslel, že umřu. Večer jsem nespal, tak jsem to zkusil dohnat po závodě, ale v průklepáku na alumatce, když je venku okolo nuly, to dost dobře nešlo. Tak jsem zase vstal a šel vyhlížet našeho hvězdného finišmana - Šéďu. Ten i přes neustálé čekání na Ryse běžel skvělý závod, ale bohužel měl před sebou deset minut díru. Nakonec to dotáhl na krásném osmnáctém místě.

Ještě jsem si udělal osobák v počtu navštívených letišť - během pěti dní jsem byl na pěti letištích (Praha-Ruzyně, Curych, Stockholm-Arlanda, Stockholm-Bromma, Brusel).

postupy z GPS - kliknutím do aplikace

to by bylo, abych nebyl v novinách :)

Pražský double

Pro velký úspěch jsem si zopakoval „stavařský“ víkend, tentokrát jsem ale vyměkl a rozdělil „rozklus“ a závod do dvou dnů. V sobotu jsem si naplánoval okruh ve SmartMaps Home – ten umí hledat trasu i po turistických značkách (toto je neskrytá reklama) v Betově kraji. Zatímco Romča tlačila na in-linech Bertu ze Srbska do Berouna po cyklostezce, já si užíval krás Berounska (18,3km/870m). Díky kopcům, listnatým zakrslým stromům a vápencovému podloží jsem si připadal jak v Chorvastku. Nejlepší na celém výběhu byly kopce – jestli budu někdy trénovat na běh do vrchu, tak svahy kolem Berounky jsou ideální terén. Na závěr jsem se vykoupal v řece a kdybych si od Romči půjčil na chvíli brusle a pak jel na kole do Prahy, stal by se ze mě Liška.

analýza laufu

 

výlet nás zmohl

V neděli jsme jeli na kladenský middle až do Žiliny, který byl opravdu middle a dokonce middle, který byl postaven mírně pod směrný čas – takový jsem už dlouho neběžel. Jednalo se o pražský middlový mistrák, takže v závěru startovního pole se utvořila pražská červená skupina, kterou uzavíral Bokovka. Ten běžel tradičně ve žlutých Kroksech, s Paroubkem v držce a tlačil všechny před sebou. Mě nakonec dotlačil k přebornickému titulu, ale nebylo to zadarmo, protože Mireček si přivezl kromě Bokovky a Žhalyho i výbornou formu. Trať byla sice plná vánočních smrčků a pořezaných větví, ale jinak rychlá, jasná a jednoduchá. Middly jinak moc nemusím, ale tohle byla prostě lahůdka.

šup sem, šup tam

Další pražský mistrák pořádala Kamenice obden v centru pražského Jižáku - ve stejném prostoru, kde loni Pragovka. Na loňské trati se ještě muselo jakž takž něco řešit, dneska to byl 90% přespolák. Od půlky jsem navíc dobíhal Flašku. Bohužel jsem se s ním svezl do špatné volby na 19.k (+ šukačka v hustníku, ztráta 20"), což mě stálo vítězství - dostal jsem dvě vteřiny od Aldy. Ten běžel výborně a podle jeho letošního sprintového zaměření to bude černý kůň Huml cupu. Následoval rozbor postupů ve stínu Modré školy s výborným kácovským Hubertusem. Na závodě se objevila i legenda Kotlářky - Pepíno.

aspoň to bylo přes kopečky...

Cukrák v noci i ve dne

Letos se běželo MČR noční kousek od Prahy a já se po letech zase přihlásil. Důvodů jsem měl hned několik: kousek od Prahy, na nové mapě, pořádali lahváčisti, potřeboval jsem potrénovat a taky něco zaběhnout před Tiomilou. Trať navíc vzbuzovala celkem respekt – na kontrolách nebyly reflexy (zato Monty s ohněm), šlo se po třech minutách a ještě jsme se na trati měli rozdělit nějakým prapodivným systémem. Vybíhal jsem lehce před půlnocí, takže vzhledem k tomu, že jsem vstával ve 4:45, abych stihnul bus do hradecké školy (probuzení o hodinu dřív od Berty už ani nepočítám), musel jsem se trochu nadopovat kofeinem.

Od velikonoc mě trápila rýmička a kašílek, kvůli čemuž jsem 14 dní neběhal. Ve středu jsem si dal vlastní nočák v Krčáku, jen tak na pocit, jestli ještě umím běhat s magicshinem. Ve čtvrtek pak pár šestistovek, ale to už jsem plival krev. Od závodu jsem proto moc nečekal, hlavní bylo neudělat zbytečnou velkou chybu, radši se držet cest, dohledávky na jistotu a tělo už si snad nějak poradí. Díky nově ionizovanému vzduchu v ložnici se mi však běželo nádherně a za půlkou jsem doběhl Davida Procházku, kterému systém nalosoval stejnou farstu jako mně. Pak ale přišla uzlovka, kterou jsme pokaždé přes minutu hledali, pár (z mapy nevinných) údolíček, kde jsem se skoro zabil a závěr na buzolu, jenže ta moje byla bohužel nepoužitelná, protože v ní zůstala bublina z Velikonoc (taky dostala rýmičku). K tomu moje tradiční nejistota v nočním terénu. Na druhou stranu jsem neudělal žádnou velkou chybu, tak jsem to tipoval na deset minut od Beta. Nakonec jsem dostal jen osm a dokonce skončil na čtvrtém místě (už pošesté na MČR...). Tentokrát to ale chtěl osud, protože jsem běžel s číslem 44.

Závod to byl perfektní, trať pěkná, zázemí parádní (hospůdka lákala, ale bylo půl druhé ráno...), promítání výsledků. Akorát ty zku%#^$@*&ný hodinky zase stávkovaly (asi je vyrobil odborář), takže se po hodině vypnuly.

 první část mistráku v nočáku

  druhá část mistráku v nočáku

Druhý den se ve stejném prostoru běžel pražský žebříček. Nevim co mě to napadlo za šílenost, ale řekl jsem si, že bych mohl na shromaždiště doběhnout. Sice je to přes půl Prahy, ale trasa vede většinou lesem (Krčák, Modřanská rokle, Valy), nebo po polích, takže krásně potrénuju vytrvalost. Pán v krabičce mi nahlásil cca 16km, což mi přišlo jako příjemný rozklus před middlíkem.

Nakonec to do Lipenců bylo skoro 20km, navíc celé proti větru. A kdybych si pozorně přečetl rozpis, věděl bych, že to nebude midlík, ale zkrácená klasika. A pěkně brutální. Pořád nahoru dolu až jsem si někdy říkal, jestli to není stavitelova pomsta. Před nočákem jsem si dal jen lehký oběd, müsli tyčinku a banán a po něm se mi ve tři ráno už nechtělo večeřet. Snídaně už to nezachránila, takže když jsem přiběhl na start (z půl hodinové rezery zbylo 15 vteřin), byl jsem už ve slušném žaketu. Od půlky tratě jsem volil indiánský běh a protože nebylo kde závod zabalit a nechtěl jsem ostatním kazit rankingový koeficient, dokodrcal jsem se až do cíle.

Celkový účet za neděli: 3 hodiny, 30km, po závodě 2 tatranky, malinovka, pivo a klobása během 5 minut.

cesta z Chodova do Lipenců (odkaz na mapy.cz)

 

 

nedělní brutalita

tohle jsem měl před očima, když jsem doběhl do cíle

Ladění na MČR v půlmaratónu

Minulý týden jsem byl spolu s Kálou a Fukejzem vyslám na tři dny do Moskvy. Nevím, jestli jsem si střevní problémy přivezl již z Čech nebo mi nesedla místní kuchyně, ale skoro celé ony tři dny jsem seděl (v lepším případě) na ruském hajzlu. Poslední den trochu zabraly záhadné pilulky, takže jsem mohl něco nafotit na Rudém náměstí. Můj děda říkával: "Víš prd, protože ti nebylo 60 a nebyl jsi v Moskvě". Tak teď už vím prd jen z jedné čtvrtiny.

Nahoře je foto z jedné z restaurací. Na stole je (mimo jiné věci, co už si nevybavuju): syrová ryba, uzená ryba, marinovaná ryba, rybí polévka, vodka, křenová vodka, whisky s jablečným džusem, klikvová šťáva, koňské maso, játra, srdce, ledvinový krém, kachní maso, králičí maso.

 

 

Značně vysílen jsem se přesunul na Kotlářácké Velikonoce ve skalách. První etapa byla na provařené (ale pěkné) mapě Barbora (viz. třeba loňská E1). Tu jsem ještě nějak odběhl a ještě mě v závěru potěšil excelentní autodestrukcí Sergey Suslov, který mě doběhl o dvě minuty. Další dvě etapy se běžely v novém terénu u Jestřebí. Terén to byl opravdu nádherný, škoda, že se zde neběžely áčka nebo mistrák. Bohužel 10km bylo na mě moc a po půlce závodu jsem musel přejít do chůze a nabrat azimut směr cíl (mapu jsem našel např. v archivu Romana Zbranka). Do třetí etapy jsem už ani nenastoupil, protože náhlý teplotní pokles neustál můj krčíček. Sbohem půlmaratónský mistráku!:'-(

Sprint-krosový dvojvíkend

Mám za sebou dva velice příjemné víkendy - oba ve znamení krosů a sprintů. Minulý víkend se ve Střelských Hošticích běželo MČR v přespolním běhu. Opravdu to bylo přespolní, travička okousaná od ovcí, povrch pevný a rychlý. Naštěstí v každém ze šesti okruhů byl celkem náročný seběh následovaný poměrně dlouhým (pro atlety) výběhem. Já jsem nezvládl jídelní logistiku (prostě jsem se přežral), takže první půlku jsem jen funěl a krkal, druhá už byla celkem v pohodě. Bohužel ač to byla akce repre, v mužích se minula účinkem - místo porovnání většiny reprošů přijeli jen ti, kteří by kros stejně běželi, protože přes zimu trénují s atlety.

Následoval dvojsprint v Táboře. Ten stavěl Radovan a byla to opravdu lahůdka historickým centrem a přilehlým parčíkem. Většinou šlo o koncetraci, fyzické nasazení a LOBácké návyky "levá pravá", ale našly se i pěkné volby, které ale většinou vycházely nastejno. Postupy na www.obpostupy.cz, fotky u Kadeho.

Další sobotu pořádala mladší část Pragovky sprint na Spořilově, kam to mám co by Berta dolezla. Z důvodu sabotování PIM půlmaratónu (na něj Bleskově natrénoval Zhaly.kom a v TV přenosu (čas 45:35) je hlavní hvězda Mirek), a protože to stavěl Šéďa, jsem nechyběl na startu. I když byla nakonec třetina mapy vyšrafovaná, Šéďa z terénu plného hovínek vytáhl celkem pěkný technický sprintík a navíc přidal i několik záludných voleb.

při teoretické přípravě jsem se vypuštěným rybníkem nedal zmást

volby (ve směru postupu): na 4.k zprava o 30m delší, 12.k zleva jen o 30m delší (opticky se mi zdá víc), 19.k zprava o 10m delší (taky bych tipnul víc)

No a nakonec tuhle neděli jsem vyrazil na "Přespolní běh nad Modřanskou roklí", který mi doporučil Kervi a Košík. Je to ten typ závodu, který se moc nepropaguje, nikdo ho moc nezná, účast je kolem sta lidí, ale zážitky jsou o to větší. Za startovné 25 Kč dostane každý navíc tatranku a hlavně výborně vyznačenou desetikilometrovou trať, kde se střídá těžký terén s rovnými pasážemi. Musím říct, že je to jeden z nejhezčích pražských krosů, hlavně díky několika opravdu náročným výběhům.

 

            nahoru...                                           a zase nahoru...

 nakroucená trať

 

kvůli cenám se na tenhle kros opravdu nejezdí (ceny věnoval Zdenda Procházka :) )