Kapří divočina v Mayrau

Konečně jsem se letos dostal na PZL. Nechal jsem se zlákat na dobrodružný název „Nová divočina – jeskynní OB“. Mno, divočina to byla náramná, ale jeskynní OB znamenalo najít bohužel jen dvě kontroly v bývalé štole.

Prakticky celý závod se odehrával na zarostlých výsypkách, lomech a v okolí rozpadlých těžebních budov. Jednu chvíli jsem si připadal jak Stalker, další jak Rambo v Indočíně. Mapa by se mohla jmenovat Kapří pomsta, ale netroufám si kritizovat, jelikož jsem ještě sám nic nezmapoval (nejblíž jsem k tomu měl na represoustředku, kde nás Bagoun vyhnal na dvě hodiny mapovat – naštěstí začalo pršet a tenhle nesmysl se zrušil). Terén podobný mapě U Potkana, trať na 45 minut namotaná na sprintové 1:3000 (s výřezem štoly 1:800) a situace kolem kontroly 14 (teleport do střelnice a zpět) daly v součtu super zážitek. K dokonalosti zbývalo všimnout si popisů kontrol před startem, takže bych nemusel na první kontrole onanovat dvě minuty v ostružiní a místo toho hned hledat „dutinu v keři (vchod od východu)“. Díky kouzlení v Quickroute jsem nakonec napasoval záznam z GPS a za třetí místo jsem si odnesl pořadatelem sepsanou sbírku „Blijící lišky a jiná zvěrstva“ – Berta bude mít radost. Sečteno, podtrženo: Radku, díky moc, ale příště doufám jinde.

Troška fotodokundamentace:

mapa s postupy

co to ten Jehovista řídí?

no přece (dle svých slov) obří anální vibrátor!
a hned vedle obří drátěný pyj

hornický Mrazák

mašinka

zatančíme si v kleci?

a jdem závodit!

Romča hledá dutinu ve křoví, ale ještě o tom neví

návrat z napalmu

hornická vložka

první pomoc v cíli

Bruslení na Přehradě

Na LOBech jsem zase dostal čočku a celý týden jsem přemýšlel proč. Pak mi došlo, že jsem bruslil na lyžích a ono se přece logicky bruslí na bruslích! Takže jsem si půjčil od Romči brusle na krasobruslení a vyrazil na zamrzlou Hostivařskou přehradu trošku potrénovat na příští rok (když už jsme vytáhli bavoráka, já stihnul start, zapsal si body do žebříčku a snad si vyjedu elitu na příští rok).

Moc mi to nešlo, tak jsem se radši opíral o Bertu v kočárku (teď mě napadlo, že ještě musím vyrobit bruslokočárek dokud mrzne). Použil jsem moderní techniku pro analýzu tréninku, která se snad bude už brzy využívat i v české repre. Jde o současné nahrávání polohy a snímání obrazu kamerou. Díky tomu může závodník zjistit, kde a hlavně proč udělal chybu. Ze začátku jsem bruslil radši kolem břehu, abych se neprobořil, ale poslední úsek jsem vzal přímo. Vzniklo z toho krásné kubistické sluníčko (A modří už vědí...). Pozor, ve videu je hudba - jestli jste v práci, tak pořádně osolte repráky.

Zpracováno v Quickroute a 3D Rerun za doprovodu věhlasné finské kapely Korpiklaani (byla zima jak ve Finsku) a trochu zrychleno (nebyla formička).

Jak jsem řídil bavoráka

Tenhle víkend se jely LOBy v Jakušicích a byly jako vždycky luxusní. Sice mi to vůbec nejelo a na klasice jsem byl 118´a na krátký 70´, ale o to víc jsem si to v -15°C užil. Mapy skenovat nebudu, vypadaj jako vždycky a aspoň vám to třeba bude líto a příště přijedete taky. Jinak LOBy brzo vymřou.

V neděli bylo klukům nějak špatně (asi snědli něco zkaženýho), takže jsem vyrazil sám. Jel jsem Bokovkovo bávem a protože se mi nechtělo couvat, vydal jsem se objet parkoviště. Jenže jsem zapadl:

Šéďa měl pak plný ruce práce při tlačení a už nemohl příběh dotočit. Dopadlo to tak, že lopatka samozřejmě praskla a prolítla mi kolem hlavy. Následně Bet instaloval železnou trubku a Bávo jsme vytáhli.

LOBy na Hraběnce

Třetí počin Jilemnických lyžařů/lobáků/obáků ve třech měsících (HROB, Jilemnická 50, LOBy) a potřetí příjemný zážitek, tentokrát asi nejhezčí. Na rozdíl od LOBů před 11 lety, kdy se jelo v sobotu dokola Hraběnky a v neděli dvakrát v protisměru, byly letošní tratě hodně povedené. Navíc byl na loukách prašánek, v lese krustička, rolbové stopy, azuro, Zvířátko s mapníkem, Lacigovi v karavanu, co chtít víc. Snad jen s osmi teploušky navštívit Zipáč, ale to bych už chtěl moc.

Jel jsem s GPSkou, ale spíš než rozbory postupů je vidět, jak byly najety stopy. Zvlášť na sprintu by asi trak-trak nefungoval. Ale v reálu to bylo jedno.

V sobotu dopoledne se jelo MČR ve sprintu. Jak mi sprint v OB jde, tak mi sprint v LOB nejde. Přesto jsem do toho bušil, co to šlo, ale nerozmapovanost si vzala svou daň na 15k, kde jsem se v čárkách zacyklil. Závod se klidně mohl jmenovat MČR ve fikání, protože kdo nefikal, neměl šanci. Kdo fikal, ale startoval na začátku, taky neměl šanci. Na LOBech se totiž může fikat jak je libo (narozdíl od bajků, což některým bajkerům nevysvětlíte). Jak jsem fikal já, jsem vykreslil v mapě:


Odpo se jelo další MČR (jak jinak:) ) – štafety. Zdravotník sebral v chlapech zlato – trio Liška, Vegan, Kládin nemělo konkurenci. Zdravotník B držel po druhém úseku nadějné druhé místo, ale Myro vyfasoval nepěknou farstu a bandu rychlých kamarádů. I tak z toho bylo krásné místo na velké bedně. Zdravotník rulez.


V neděli se jela klasika, která byla opravdu luxusní. Stavitel využil vyrolbovanou Jilemnickou magistrálu, pak nás natáhl do technické pasáže v srdci Hraběnky a nakonec nás protáhl tratěmi u stadionku. Byl to trochu ježďák (lepší slovo adekvátní běžáku mě nenapadlo), ale o to to bylo hezčí. Krásně to frčelo, krásné výhledy, Zvířátko v Pyřintu, žádná onanie hlubočákem v čárkách. Ani se tolik nefikalo. Zaznamenal jsem svůj nejlepší výsledek v elitě (za 10 let, co ji jezdím) a byl jsem druhý ze Zdravotníku, protože Liška zase omládl, takže si vzal mapu H20 a Vegana to po 70´ omylem přestalo bavit, tak to fiknul do cíle.


Abych měl klid na závodění, nechal jsem mediální Noname kombošku doma, a nastoupil jsem v reprekombošce z dob, kdy jsem reprezentoval česko v LOB (i to se mi stalo - 2000 a 2001).

Na jiných místech se také děly zajímavé věci: Šéďa chytal v Krčáku ryby, vytrvalec roku kroužil dvě a půl hodiny v garážích a nelobáci vyrazili na vždy perfektní Vinšovu PZL.

Pajcka na Béňu

Poslední týden jsem uzavíral třetí semestr, takže běhání šlo trochu stranou. Zato znám nazpaměť hradeckou dálnici, vypil jsem několik litrů kafe a (bohužel) viděl několik dílů Super drbny (ano, jezdím s Jančurou). A navíc jsem se naučil samé užitečné věci:

Správně poskládat předložky, až si budu v angličtině hledat práci: "I am writing to you with reference to your advertisment of 10th March 2011 in ... for the position of ..."

Už vím, že "Jedna racková jednotka je 1,75 palce (44.45 mm) a označuje se zkratkou „U“ (např. „1U“, „2U“, …). Udává výšku zařízení umisťovaného do racku nebo celkovou výšku racku." - zdravím do DTG:)

Odprostil jsem se od excelu a naprogramoval tréninkáč v Javě (což stačilo na zápočet a jeho modifikace pak na zkoušku). Dá se stáhnou tady: (spustitelný .jar, 15kb).

Umím zploštit seznam v prologu: zplosti([],[]). zplosti([H|T],L) :-zplosti(H,H1),zplosti(T,T1),append(H1,T1,L),!.zplosti(X,[X]). Např.:zplosti([[[a],b],[c,[d]]],X). =>; X=[a,b,c,d]. Nemá to nic společné ho s plošticemi, jenom to odstraní hranaté závorky. Fakt dobrý.

A nakonec jsem zaúčtoval přijatou a uhrazenou fakturu od dodavatele za materiál způsobem B. Ještě lepší.

Aby mi z toho nejeblo, musel jsem vypustit ventil. A jak jinak než pořádným laufem. Vybral jsem si Jilemnickou 50, která se jela na Benecku, kde jsou na laufy výjimečné kopce. Moje klasická technika a soupaže jsou totiž dost tristní, takže jsem doufal, že aspoň do kopců někoho udolám. Bylo kolem nuly a nikdo pořádně nevěděl, co namazat. Dokonce i ve stánku SWIX radili: "Kdo je dobrej, maže modrej." Dal jsem teda extráč, protože jsem nikdy nic jinýho nemazal, ale zkušeňák Pally mi poradil něco fialovýho, což nejdřív smekalo, pak namrzalo, ale nakonec jelo celkem dobře. Sice mě porazila ženská a Peciš, ale já jsem porazil 3 hodiny a bráchu, takže jak by teď řekli mladý - bylo to v cajku.

foto David H.

Rejdický Silvestr

Na Silvestra jsme se na poslední chvíli rozhodli jet i s BerTou na BT akci do Rejdic, co zařizoval Švihák. A bylo to luxusní, jak je vidět z fotek na BT bloku. Nebyla to zase taková točba jako na Zdravotníku, ale i tak 170 kiláčků mi snad pomohlo shodit pneumatiku, co mi narostla za poslední měsíc. K tomu spousta piv a tabáčků, ale pořád jen zlomek toho, co předváděl Lebka s Hendym.

Taky jsme na Rejdické sjezdovce s Romčou plně otestovali Lyžokočárek. Berta si tak ve čtyřech měsících povodila pár penerů na prknech, ale bohužel to celé zaspala. Frčelo to parádně, jak je vidět na následujícím videjíčku (které samozřejmě nesahá ani po paty videím Ivuška na lyžích, Ivuška na lyžích II, Ivuška králíček a Ivuška jede).

Trocha byrokracie

Protože je venku tma a hnusně a navíc mě zase chytla patička (takže Dany: do Brodu nepojedu), zastavil se mi přísun mapových rozborů. Tudíž dnes nabízím opět něco z metodické kuchyně.

Za pár let pobíhání mezi atlety jsem zjistil, že atletika má svá - někdy dost zvláštní - pravidla. První srážka s nepochopením přišla na MČR v krose, když jsme se rozklusávali podél trati a přitom povzbudili Dalibora na trati. Okamžitě nám vyhuboval nějaký funkcionář, že tohle se nesmí. Abych tedy nepodcenil situaci a nebyl pro neznalost diskvalifikován z letošního maratónu, naštudoval jsem si příručku. Jedná se o pravidla atletiky a je ke stažení zde. Samotný dokument má 200 stran (a to tam ještě nejsou všechny oddíly), ale naštestí silnice a krosů se týká jen malá část.

Takže na co jsem přišel:

Kapitola VIII, pravidlo 240, odstavec 8 a)
Voda a další vhodné občerstvení musí být k dispozici na startu a v cíli všech závodů.

Ještě se mi nestalo, že bych potkal občersvení na startu (kromě lampiónů).

Kapitola VIII, pravidlo 240, odstavec 9 d)
Občerstvení, které může být poskytnuto pořadatelem nebo je připraveno samotnými soutěžícími, musí být závodníkům podáno na stanicích, které si závodníci sami určí. Musí být umístěno tak, aby bylo závodníkům snadno přístupné nebo jim může být podáváno přímo do rukou pověřenými osobami. (...)

Kapitola VIII, pravidlo 240, odstavec 9 e)
Osoby pověřené předáváním občerstvení nesmějí vstoupit na trať nebo překážet závodníkům. Občerstvení mohou předat závodníkům buď zpoza stolu nebo z postavení nejvýše jeden metr před nebo vedle stolu.

Protože se maratón běžel na Olympu, byl jsem skoro pořadatel a mohl jsem tedy poveřit Romču, aby mi přímo do rukou podávala občerstvení. Stejně jako další běžci...

Kapitola VIII, pravidlo 240, odstavec 9: Při závodech na silnici smí závodník opustit silnici nebo dráhu se svolením rozhodčího a za jeho dozoru, pokud si odchodem z trati nezkrátí předepsanou vzdálenost.

To znamená, že když to na mě přijde, musím nejřív najít rozhodčího a s ním si dojít na Toiku. Ta ale nesmí být uvnitř zatáčky, protože tím bych si zkrátil trať. Na atletických závodech jsem zatím naštěstí nepotřeboval a na lampiónech jsem si vždycky beztrestně odskočil do hustníku. Bez rozhodčího.

A nejlepší na závěr:

Kapitola VIII, pravidlo 240, odstavec 3, pozn. 2:
Při vyměřování trati se doporučuje použít „koeficient zamezení zkrácení trati“ (tzv. SCP–faktor), aby se vyloučila možnost, že při pozdějším přeměřování trati se zjistí, že trať je kratší.

Prostě o-sparťani jsou nejčestnější.

Repre OB se příští rok chystá změřit síly s atlety, proto předpokládám, že únorová víkendovka bude zaměřena především na osvětu pravidel bavlny.

A ještě foto:

Pro Pápna: Tohle by brenďák Enervitu asi neviděl zrovna rád...
Pro atlety: Jen metr od stolu! A odskočit si jen s rozhodčím!

PS: A kupte si už konečně někdo ten Nový Mrazák levně :)