Born to run?

Tento víkend jsem si zaběhl Jarní skály a Jarní pohárové štafety. Byly to moje první letošní kvalitní tréninky s mapou, proto jsem šel radši pomalejc a na jistotu. Sice se to vyplatilo – žádná velká chyba, ale zase GPSkový záznam postupů je dost nudný. Proto tentokrát vytahuji něco z metodického šuplíku. Kdo se těšil na nějakou bejkárnu, musí si počkat, až mě při Emilovi něco napadne. Letos jsem chtěl totiž pokračovat v lízání asfaltu, ale nějak jsem se začátkem sezóny ztratil chuť. Proč?

Nový behej.com
Kam se poděl web o běhání behy.cz? Sloučil se s webem pro hobíky behej.com. Tahle tragická změna mě dost znechutila, protože tenhle web se vážně nedá číst. Na titulní stránce na mě mezi reklamama vyběhnou nějaké výzvy, kdo dá půlmaratón pod dvě hodiny nebo odkazy na blogy hobíků. Když se ke článkům konečně proklikám, musím prolistovat balastem typu Je zima – jak se obléknout?, Je teplo – jak se obléknout?, Běžím poprvé 10km – neumřu?, Mám kašílek – můžu jít běhat? Když dojdou podobná témata, publikuje se přehled běhů na víkend. Články o tréninku (opravdovém), rady trenérů (zkušených), bývalých a současných špičkových běžců, fundované články z běžeckého světa – nejsou. A tři nejčastější odkazy ze starého webu (termínovka, výsledky, tabulky)? Musí se sjet úplně dolu a tam jsou pomíchané s jinými odkazy. Fuj. Nebo víte o jiném webu o běhání, který stojí za to číst?

Masovky
Běhá čím dál víc lidí a nejvíc je to vidět na počtech účastníků závodů – typicky desítek a půlmaratónů. Proč ne, běhání je fajn. Ale koupit si běžecký plán v Hervisu a pak stát tři hodiny frontu na číslo z PIMu? To už je trochu ujetý. Navíc ani pořadatelé to už mnohdy nezvládaj, naprosto otřesný zážitek byla loňská PIM Mattoni Grand Prix – vystát frontu na šatnu, záchod a start bylo pokaždé na čtvrt hodiny. A když už si chci zaběhnout blízkou desítku v Bráníku s rozumným počtem lidí – musím (v podstatě za změření času) vypláznout 150,- (kdo netuší, tak je to VŠ liga, ty studenti se dneska maj). Trochu se bojím, jak letos dopadne pardubické MČR v půlmaratónu - loni to při tisícovce závodníků bylo ve třetím kole dost maso.

Elita na startu
Další věc, co mě na závodech štve, je start. Pokud chci zaběhnout slušný čas, musím se procpat na start, což je někdy dost problém, zvlášť při zmiňovaných masovkách. Když jsem chtěl startovat vepředu na PIMu, musel jsem:
2010 1/2maratón: přelézt plůtky
2011 1/2maratón: ani 3.místo z Čechů z minulého ročníku nestačilo, musel jsem pokorně prosit paní Moberly, která nás ale až na přímluvu Kejmila laskavě zařadila mezi elitu
2011 10km: i přes nahlášený čas jsem dostal čtyřciferné číslo a musel jsem se nenápadně protáhnout kolem bodygourda dopředu, a když jsem pak viděl, kdo startuje mezi „elitou“, otevírala se mi kudla v kapse.

Co je proboha za problém nechat 50 nebo 100 míst pro lidi se zaběhnutým daným časem? Sorry hoši, jsme akce pro hobíky, z vás nic nemáme. Tahle politika týmu PIM + paní Moberly mě naprosto odradily. Snad to nový markeťák Pápn změní. Jak jsem dřív zatracoval PZka, budu za ně letos rád - málo lidí, odběhnout a domu.

Zpátky do lesa
Naštěstí tu s námi stále je – no jak to říct tak, aby to neznělo infantilně nebo směšně – nechám jen zkratku OB, dokud někdo nevymyslí lepší název. Běhání v lese je prostě boží. Ovšem co mě letos (zase) zklamalo, jsou nominačky na ME – jeden ze závodů, kde se sejde česká špička. Chtěl jsem si poměřit síly, případně prohnat mladé i zkušené, ale za 7 tisíc plus dovolená k tomu? Doufám, že se pletu, ale myslím si, že se bude opakovat loňský rok: z devíti chlapů se sedm nominovalo (z toho jeden neměl limit), zraněný neúčastník byl náhradník a poslední se nominoval „alespoň“ na svěťáky...

Abych skončil pozitivně, tak dávám odkaz na chvályhodný počin zatracovaného Jje – Deník Gundera Hägga, skvělé a inspirativní čtení, tohle by mohli na plátku běhej.com převzít.

Doksy-Pečky-Zbraslav

Před tímto víkendem jsem se dlouho rozmýšlel, kam pojedu. Šéďa mě lákal na pragovácké soustředění, což by před sezónou pro mě bylo jistě prospěšné, ale kdo ví, jestli by mě tam jako jediného nepragováka a ještě k tomu sparťana nešikanovali. Další možnost byla Pečecká desítka (to je překvapivě 10km po silnici v Pečkách), ale poslední dobou nějak vzrostla moje nechuť k masovým běžeckým akcím (o tom někdy jindy). Nakonec bylo od všeho trochu. Když jsem totiž blahopřál Lebkovi ke třicetinám, připomněl mi, že Kobřík dělá v Doksech soustředění. Vyrazil jsem teda s panem Lorencem, kterého jsem cestou přemluvil (on se vůbec nebránil) k sobotní cestě do Peček, pakliže budeme schopni jet. Lebka totiž oslavoval a navíc dostal jako dárek třílitrovku zelený.

omluvte kvalitu mého čínského telefonu,

ale snad je poznat, co je na fotce...

Ráno jsem naložil Lorence do volva, cestou jsme se nasnídali v Lidlu a vyrazili lízat asfalt. Lorenc vypadal hodně zle, ale nakonec to hrdinně odběhl. Mě trochu tlačil večerní segedín, šest Klášterů a čtyři zelený. Hlavně jsem vůbec nevěděl, jak na tom jsem, protože můj poslední závod na silnici byl loňský maratón. Přes zimu jsem pak místo precizně měřených tréninků v hale tlačil kočárek a občas běhal okleštěného Emila na Přehradě. Nakonec to šlo parádně a nebýt vytuhnutí v závěru, ještě bych si přivezl nějaké kapříky. Doma jsem při pohledu do análu zjistil, že to byla moje třetí nejrychlejší silniční desítka – tak to asi s tou formou po porodu je vážně pravda.

V neděli pořádal oddíl Slavia Praha, kterého je Šéďa velkým fanouškem, MOB – mudrlantský OB. Startuje se intervalově s mapou se všemi kontrolami, na kterých jsou otázky se třemi možnostmi. Když se odpovídá pořád správně, dostane se člověk do cíle nejkratší možnou variantou. Můj záměr byl takový, že budu schválně odpovídat špatně, abych si co nejvíc zaběhal. To ale nefungovalo ze tří důvodů. Za prvé jsem samozřejmě nebyl tak chytrý, abych věděl, která odpověď je správná, takže jsem si nemohl vybírat jen ty špatné, za druhé většina kontrol byla v linii za sebou, takže i když jsem uhádl špatně, trať jsem si skoro neprodloužil. No a nakonec převážila moje odvěká touha po vítězství. Bohužel hádanky byly jen na půlce trati, zbytek byl „obyčejný“ OB. I tak to byl ale příjemný pražský zimní trénink.

Kapří divočina v Mayrau

Konečně jsem se letos dostal na PZL. Nechal jsem se zlákat na dobrodružný název „Nová divočina – jeskynní OB“. Mno, divočina to byla náramná, ale jeskynní OB znamenalo najít bohužel jen dvě kontroly v bývalé štole.

Prakticky celý závod se odehrával na zarostlých výsypkách, lomech a v okolí rozpadlých těžebních budov. Jednu chvíli jsem si připadal jak Stalker, další jak Rambo v Indočíně. Mapa by se mohla jmenovat Kapří pomsta, ale netroufám si kritizovat, jelikož jsem ještě sám nic nezmapoval (nejblíž jsem k tomu měl na represoustředku, kde nás Bagoun vyhnal na dvě hodiny mapovat – naštěstí začalo pršet a tenhle nesmysl se zrušil). Terén podobný mapě U Potkana, trať na 45 minut namotaná na sprintové 1:3000 (s výřezem štoly 1:800) a situace kolem kontroly 14 (teleport do střelnice a zpět) daly v součtu super zážitek. K dokonalosti zbývalo všimnout si popisů kontrol před startem, takže bych nemusel na první kontrole onanovat dvě minuty v ostružiní a místo toho hned hledat „dutinu v keři (vchod od východu)“. Díky kouzlení v Quickroute jsem nakonec napasoval záznam z GPS a za třetí místo jsem si odnesl pořadatelem sepsanou sbírku „Blijící lišky a jiná zvěrstva“ – Berta bude mít radost. Sečteno, podtrženo: Radku, díky moc, ale příště doufám jinde.

Troška fotodokundamentace:

mapa s postupy

co to ten Jehovista řídí?

no přece (dle svých slov) obří anální vibrátor!
a hned vedle obří drátěný pyj

hornický Mrazák

mašinka

zatančíme si v kleci?

a jdem závodit!

Romča hledá dutinu ve křoví, ale ještě o tom neví

návrat z napalmu

hornická vložka

první pomoc v cíli

Bruslení na Přehradě

Na LOBech jsem zase dostal čočku a celý týden jsem přemýšlel proč. Pak mi došlo, že jsem bruslil na lyžích a ono se přece logicky bruslí na bruslích! Takže jsem si půjčil od Romči brusle na krasobruslení a vyrazil na zamrzlou Hostivařskou přehradu trošku potrénovat na příští rok (když už jsme vytáhli bavoráka, já stihnul start, zapsal si body do žebříčku a snad si vyjedu elitu na příští rok).

Moc mi to nešlo, tak jsem se radši opíral o Bertu v kočárku (teď mě napadlo, že ještě musím vyrobit bruslokočárek dokud mrzne). Použil jsem moderní techniku pro analýzu tréninku, která se snad bude už brzy využívat i v české repre. Jde o současné nahrávání polohy a snímání obrazu kamerou. Díky tomu může závodník zjistit, kde a hlavně proč udělal chybu. Ze začátku jsem bruslil radši kolem břehu, abych se neprobořil, ale poslední úsek jsem vzal přímo. Vzniklo z toho krásné kubistické sluníčko (A modří už vědí...). Pozor, ve videu je hudba - jestli jste v práci, tak pořádně osolte repráky.

Zpracováno v Quickroute a 3D Rerun za doprovodu věhlasné finské kapely Korpiklaani (byla zima jak ve Finsku) a trochu zrychleno (nebyla formička).

Jak jsem řídil bavoráka

Tenhle víkend se jely LOBy v Jakušicích a byly jako vždycky luxusní. Sice mi to vůbec nejelo a na klasice jsem byl 118´a na krátký 70´, ale o to víc jsem si to v -15°C užil. Mapy skenovat nebudu, vypadaj jako vždycky a aspoň vám to třeba bude líto a příště přijedete taky. Jinak LOBy brzo vymřou.

V neděli bylo klukům nějak špatně (asi snědli něco zkaženýho), takže jsem vyrazil sám. Jel jsem Bokovkovo bávem a protože se mi nechtělo couvat, vydal jsem se objet parkoviště. Jenže jsem zapadl:

Šéďa měl pak plný ruce práce při tlačení a už nemohl příběh dotočit. Dopadlo to tak, že lopatka samozřejmě praskla a prolítla mi kolem hlavy. Následně Bet instaloval železnou trubku a Bávo jsme vytáhli.

LOBy na Hraběnce

Třetí počin Jilemnických lyžařů/lobáků/obáků ve třech měsících (HROB, Jilemnická 50, LOBy) a potřetí příjemný zážitek, tentokrát asi nejhezčí. Na rozdíl od LOBů před 11 lety, kdy se jelo v sobotu dokola Hraběnky a v neděli dvakrát v protisměru, byly letošní tratě hodně povedené. Navíc byl na loukách prašánek, v lese krustička, rolbové stopy, azuro, Zvířátko s mapníkem, Lacigovi v karavanu, co chtít víc. Snad jen s osmi teploušky navštívit Zipáč, ale to bych už chtěl moc.

Jel jsem s GPSkou, ale spíš než rozbory postupů je vidět, jak byly najety stopy. Zvlášť na sprintu by asi trak-trak nefungoval. Ale v reálu to bylo jedno.

V sobotu dopoledne se jelo MČR ve sprintu. Jak mi sprint v OB jde, tak mi sprint v LOB nejde. Přesto jsem do toho bušil, co to šlo, ale nerozmapovanost si vzala svou daň na 15k, kde jsem se v čárkách zacyklil. Závod se klidně mohl jmenovat MČR ve fikání, protože kdo nefikal, neměl šanci. Kdo fikal, ale startoval na začátku, taky neměl šanci. Na LOBech se totiž může fikat jak je libo (narozdíl od bajků, což některým bajkerům nevysvětlíte). Jak jsem fikal já, jsem vykreslil v mapě:


Odpo se jelo další MČR (jak jinak:) ) – štafety. Zdravotník sebral v chlapech zlato – trio Liška, Vegan, Kládin nemělo konkurenci. Zdravotník B držel po druhém úseku nadějné druhé místo, ale Myro vyfasoval nepěknou farstu a bandu rychlých kamarádů. I tak z toho bylo krásné místo na velké bedně. Zdravotník rulez.


V neděli se jela klasika, která byla opravdu luxusní. Stavitel využil vyrolbovanou Jilemnickou magistrálu, pak nás natáhl do technické pasáže v srdci Hraběnky a nakonec nás protáhl tratěmi u stadionku. Byl to trochu ježďák (lepší slovo adekvátní běžáku mě nenapadlo), ale o to to bylo hezčí. Krásně to frčelo, krásné výhledy, Zvířátko v Pyřintu, žádná onanie hlubočákem v čárkách. Ani se tolik nefikalo. Zaznamenal jsem svůj nejlepší výsledek v elitě (za 10 let, co ji jezdím) a byl jsem druhý ze Zdravotníku, protože Liška zase omládl, takže si vzal mapu H20 a Vegana to po 70´ omylem přestalo bavit, tak to fiknul do cíle.


Abych měl klid na závodění, nechal jsem mediální Noname kombošku doma, a nastoupil jsem v reprekombošce z dob, kdy jsem reprezentoval česko v LOB (i to se mi stalo - 2000 a 2001).

Na jiných místech se také děly zajímavé věci: Šéďa chytal v Krčáku ryby, vytrvalec roku kroužil dvě a půl hodiny v garážích a nelobáci vyrazili na vždy perfektní Vinšovu PZL.

Pajcka na Béňu

Poslední týden jsem uzavíral třetí semestr, takže běhání šlo trochu stranou. Zato znám nazpaměť hradeckou dálnici, vypil jsem několik litrů kafe a (bohužel) viděl několik dílů Super drbny (ano, jezdím s Jančurou). A navíc jsem se naučil samé užitečné věci:

Správně poskládat předložky, až si budu v angličtině hledat práci: "I am writing to you with reference to your advertisment of 10th March 2011 in ... for the position of ..."

Už vím, že "Jedna racková jednotka je 1,75 palce (44.45 mm) a označuje se zkratkou „U“ (např. „1U“, „2U“, …). Udává výšku zařízení umisťovaného do racku nebo celkovou výšku racku." - zdravím do DTG:)

Odprostil jsem se od excelu a naprogramoval tréninkáč v Javě (což stačilo na zápočet a jeho modifikace pak na zkoušku). Dá se stáhnou tady: (spustitelný .jar, 15kb).

Umím zploštit seznam v prologu: zplosti([],[]). zplosti([H|T],L) :-zplosti(H,H1),zplosti(T,T1),append(H1,T1,L),!.zplosti(X,[X]). Např.:zplosti([[[a],b],[c,[d]]],X). =>; X=[a,b,c,d]. Nemá to nic společné ho s plošticemi, jenom to odstraní hranaté závorky. Fakt dobrý.

A nakonec jsem zaúčtoval přijatou a uhrazenou fakturu od dodavatele za materiál způsobem B. Ještě lepší.

Aby mi z toho nejeblo, musel jsem vypustit ventil. A jak jinak než pořádným laufem. Vybral jsem si Jilemnickou 50, která se jela na Benecku, kde jsou na laufy výjimečné kopce. Moje klasická technika a soupaže jsou totiž dost tristní, takže jsem doufal, že aspoň do kopců někoho udolám. Bylo kolem nuly a nikdo pořádně nevěděl, co namazat. Dokonce i ve stánku SWIX radili: "Kdo je dobrej, maže modrej." Dal jsem teda extráč, protože jsem nikdy nic jinýho nemazal, ale zkušeňák Pally mi poradil něco fialovýho, což nejdřív smekalo, pak namrzalo, ale nakonec jelo celkem dobře. Sice mě porazila ženská a Peciš, ale já jsem porazil 3 hodiny a bráchu, takže jak by teď řekli mladý - bylo to v cajku.

foto David H.