Lahváč na Ládví

Že je lahváč parádní dobrodružství, potvrdil další závod světového poháru, který pořádal „Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech“. Na start se postavili všichni favorité, slabší byla pouze účast Tretráků, ale to bylo nejspíš tím, že se běželo na jejich mapě, a tak nechtěli mít výhodu.

Naštěstí jsem si vzal GPSku, protože si ze závodu pamatuju jen záblesky (už těsně předzávodní příprava byla kvalitní). Navíc kontroly byly tak schované, že je sranda se na záznam zpětně dívat. Bohužel jsem nepočítal s tím, že mi po třech hodinách GPSka zdechne...

Pro neznalé: jedná se o noční paměťový skorelauf s hromadným startem bez časového limitu, na kontrolách jsou lahváče (typicky Braník 10° v počtu 1-3) a smí se vypít jen jedno pivo. Více info zde.

Následuje analýza postupů:

První (1) si ťukám (teda neťukám, nemám s kým) a cestou se ještě pokouším sebrat další (2), ale zamotávám se v napalmu. Volím asfalt a po kratším hledání piju další (3). Jámu (4) jsem našel ani nevím jak a po chvíli se ke mně připojuje Jehovista s kamarádem. Další by měly být na vrstevnici, ale nečetl jsem popisy, takže ani pařez (5) ani chroští (6) nenacházíme. Jdu na jeskyňku (7), kterou doposud nikdo nenašel a za chvíli chápu proč: v jeskyňce je metrová vrstva listí. Po deseti minutách hrabání to vzdávám, ale po posledním zoufalém pokusu se mi v ruce objeví kuželka. Mňam. Brzy nacházím i sedýlko (8), protože jsem nepodcenil popis. Posilněn pěti braníky pokračuju opět na chroští (6) – bez úspěchu a pařízek (5) – vypitá, tak lížu na jistotu asfaltovou obíhačku k mapě. Znovu zkouším kámen (2), ale nejsem schopný najít cestu 10 metrů od cíle, tak je cesta trochu trnitá, ale odměna mě nakonec čeká. 6 lahváčů za hodinu je slušnej začátek, ale bohužel mě na další dvě hodiny čeká zoufalý boj s napalmem a žízní. Kontrola v modřínu (9) se mi stala kamarádkou pro příští hodinu. Hynek udělal do mapy tečku, kterou jsem si přeložil jako kámen, takže uprostřed lesa ze zoufalství obracím každý oblázek. Jdu na ní asi 4x, než si všimnu popisu a pak už je jasná. A taky vypitá. Vydávám se k lomu (10), ale mozek už moc informací neudrží, proto hledám lahváče na opačné straně bažiny. Lahváče jsem nenašel, za to tam byla keška. Ale tý se nenapiju. Po čtvrt hodině to vzdávám a chci se vrátit k mapě, jenže jsem tak dezorientovaný, že odbíhám na opačnou stranu. Pohled na cizí město (11) mě naprosto vyděsil, tak prchám nahoru a nacházím se na své oblíbené křižovatce u (3). Jdu zkusit nevypitou jámu (12), ale dělám paralelní chybu (13). Tak zase po asfaltu zpátky, to mě baví – připadám si jak fotbalista (buď piju nebo popocházim nebo sprintuju). Mapuju jámu (12) pořádně, ale zase je schovaná. Naštěstí Sosna ví, že jsme správně (jáma s lyží), takže nakonec lahváče vyhrabem. V lese už zbývá jen pár piv a ještě méně závodníků, ale co by člověk v zápalu boje neudělal pro vítězství, že jo. Mapuju tentokrát asi deset minut a vydávám se na výlet do Bulharska, kde mě odmění křoví (14) a pak nacházím i rozeklaný strom (15), který je ale právě vypíjen. S Mirkem se vracíme a cestou na tramvaj ještě zkoušíme štěstí u pařezu (16). Mirek prý ví, kde je, ale já jsem rád, že jsme nakonec trefili do civilizace a ve zdraví (až na vopici a rozdrápané holeně) se dostali z tohoto hrůzostrašného lesa.

Vyhrál Flaška s 10 Braníky. Ten má letos ohromnou formu – vyhaluzil sprint, pak vyhrál vágus kros a ve středu se stal pragováckým přeborníkem ve stýplu. Můj účet je 5 piv a tři steaky na rozjezd, domácí startovní slivovice, 8 Braníků v lese, 3 hodiny zátěže a cca 20 kilometrů. Vypadá to, že jsem právě zahájil letní objemovou přípravu.

 výsledky

Jéňa. He he.

Další fotky u Hynka.

Jukola za 27 hodin

Kdo chce zažít pořádný orienťák, musí na Jukolu. Tohle pořekadlo se letos splnilo na 110%. Nádherný terén, kousek na letiště, přes 40000 lidí, parádní počasí - prostě něco neuvěřitelného.

A to jsem původně myslel, že nepojedu. Skloubit práci, školu, Romču, Bertu, malování a ještě se udržovat v kondici dá docela zabrat. No a pak to ještě všem musím popsat na bloku. Naštěstí nás se Šéďou v Tuňákovi tak moc chtěli, že jim nevadilo, že přiletíme jen na víkend. A to nás ještě rozmazlovali takovým způsobem, že nám na tři hodiny spánku zaplatili hotel na letišti... Nakonec jsme jakž takž posilou pro tým byli, ale pro kvalitnější výkon chybělo právě aspoň týdenní seznámení se s terénem.

velkolepý příchod na shromaždiště - trenér, Zedivy, Mražek, Sven

Zhuštěný itinerář víkendu vypadal nějak takhle: pátek busem do HK, zápočet angličtina, zkouška databáze, zkouška angličtina, busem do Prahééé, pořádně se vyspat (Berta je v Jičíně), ráno sbalit, na letiště, 15:00 Helsinky, 30´ trénink na mapě, prošmejdit stánky, předzávodní porada, 22:00 postel v hotelu, 1:30 budík, 4:25-5:30 závod, 10:00 na letiště, 19:00 Praha.

a to jsme ještě sedm z 27 hodin prozevlovali na letišti..

Samotný závod byl nádherný a hodně těžký, i když já jsem se se svými dětskými 10,3 km (poprvé jsem na Tiomile nebo Jukole neběžel finiš nebo dlouhou noc) do nejtěžších oblastí nepodíval. Na mapový start to byl příjemný 1200m dlouhý kros, který jsem odvisel za borcem z Järly. Pak mi ztuhly nohy, borec mi utekl a já začínal propadat panice, protože na minulých úsecích se dělaly na začátku brutální chyby - viz rozbor na worldofo.com). Naštěstí moje motlitby byly vyslyšeny a já si jedničku luxusně ťuknul. Na trojce jsem chyboval, takže mě sebral borec ze Södretälje a Bingo, který nechal na jedničce přes pět minut. Bez protestů jsem se zařadil do vláčku a houkal si to až za 11. kontrolu. Tam šel Švéd přes kopec a Bingo okolo. Aha, za kým teď... Bingo měl za sebou megachybu a ani pak nebyl moc aktivní, vydal jsem se teda za Švédem. Jenže jsem kopec vybušil tak, že to nevydržely moje střeva a já si zahrál na Kazdiče, když běžel svůj mistrovský závod - musel jsem se vysr... Švéd byl samozřejmě v čoudu a mě nezbývalo než to nakotlit směrem, kterým mi zmizel. Jednu kontrolu jsem ještě ustál, ale na další mě stáhla megacesta vydupaná od předchozích úseků. Chyba na minutu a už jsem měl na zádech další dva chrty, se kterými jsem doběhl až do cíle. Celkově jsme byli 33., což hezky pasuje k loňskému 22. místu, ale asi by to nemělo takhle dál pokračovat...

postupy s vyznačením místa, kde jsem nechal památku sobům

doběh přes velblouda

 
Ještě mám dvě technické připomínky.

Za prvé nechápu, proč se Jukola běhá takhle pitomě - start 22:30, cíl cca 6:30. Asi aby bylo co nejmíň diváků. Ještě bych to pochopil na Tiomile, kde se běží 6 úseků v opravdový noci, ale tady je na 4 úseky šero a pak den. A hlavně se letos běžel už 64. ročník - to v roce 1949 běželi s loučema?

Další extrém byl razící systém - EMIT. Puberťáci už ho asi nepamatujou, ale je to jako by se beželo s mobilem v ruce a tím se muselo mlátit do kontrol, ale ještě k tomu jen v určitém směru, takže si na kontrole buď ukroutíte ruku nebo se kolem ní musíte obtočit, čímž ztratíte přehled o tom, kam se má odbíhat. Navíc to nepípá ani nebliká, takže člověk neví, jestli orazil nebo ne. Jako kontrola ražení je k mobilu upevněný papírek, který propíchne hrot na kontrole. Jenže papírek neustále vypadává (já se pro něj několikrát vracel - přece jenom disknout Jukolu se mi nechtělo).

A taky jsem zaznamenal další osobní o-rekord - opíchal jsem kontrolu s nejvyšším číslem - 444!

Mistrák v šutrohustníku

Ještě že Béďa píše svědomitě a rychle svůj blok - tak jsem se dozvěděl, co se dělo na MČR v middle v Rusavě. Na finále jsem byl totiž úplně mimo dění - přijel jsem, přebalil jsem, šel na start, hodinu seděl v karanténě, běžel závod, doběhl, převlíkl a jel pryč.

O víkendu jsem potvrdil, jaký jsem semifinálový běžec. Už po několikáté jsem byl v kvalifikaci druhý a už po několikáté jsem totálně zazdil finále. Stejně jako na mistrovství Evropy 2010, kde jsem po kvalifikaci držel teoretické 15. místo v Evropě! Jenže...

V sobotu jsem šel do závodu bez nervů. Moje middlové ambice se smrskly na postup do finále a tam být do patnáctky. Mapový rozbor jako na sprintu jsem nestihl a vlastně jsem pro samé malování a podlahování nestihl ani jít běhat. Ale ve stejném terénu se mi v roce 2000 náramně dařilo, takže jsem byl optimisticky naladěn. Kvalifikace byla nádherná middlová ťukačka s delšími přeběhy. Místy jsem moc nerozuměl mapě, ale většinou na delších postupech, kde se to dalo jakž takž napravit. Šutry byly zmapovaný výborně a na rozdíl od mapy z borských áček byly i správně veliké symboly a middluvzdorný papír. Se třemi půlminutovými zaváháními a časem přes 38 minut, jsem si nebyl moc jistý na postup, ale nakonec mě komentátoři Pyřin se Šalátem překvapili druhým flekem.

Na finále jsem měl podobnou taktiku - jít na pohodu a ťukat si to. Jenže zlíňáci přes noc nanosili do lesa klacky, vysázeli napalm, napustili bažiny a dokonce v hustníku na pátou kontrolu zhasli. Prostě ideál pro ignoranta Kodyho, mapaře Chrobáka a kozoběžce Leváka. Já jsem do půlky držel stanovené patnácté místo, jenže ve druhé půlce jsem nasbíral sedm minut ztrátu. Včetně toho, že mě doběhl Kody, čímž mě tak rozhodil, že jsem šel z 20. na 22. kontrolu. Ale hustníky mi seděly, protože to bylo celý v hustníku.

já, jak si dávám sprchu v bulharském napalmu (další pevný bod ve vesmíru: Kade a jeho fotky)

Oba dny se nedodržely směrné časy. V sobotu mi to nevadilo, protože to bylo hezký a v neděli to chápu, protože takovejhle humus nemohl nikdo testovat. A taky samozřejmě nedorazila světová špička.

kliknutím do map v archivu

Trojdisk

Tak už je vymalováno a chtěl jsem začít s podlahama, ale pak se mi zželelo pondělních 350 zobrazení (díky!) a rychle jsem sepsal postřehy ze závodů.

Uplynulý víkend jsem strávil s rodinou v severních Čechách. Běželi jsme tři krásné závody v úžasných terénech - sprint v okolí děčínského zámku a klasiku s middlem v Lužických horách. Ovšem hned po prvních 13 minutách závodění přišlo obrovské rozčarování a ještě teď (3 dny po závodě) JSEM PEKELNĚ NASRANEJ!!!

Ale co, brečet tu nebudu. Dost na tom, že jsem si povzdychl nad způsobem nominace na MČR sprint. Navíc jsem si za DISK mohl sám. Popisovat závod nemá cenu, kdo chtěl, přijel, kdo ne, je ignorant. Sprint to byl nádherný - jak terénem, tak tratí. Bohužel si ho pořadatelé sami trošku pokazili:
-fronta na vyčitání (?!) v karanténě a záhadná páska cestou na start, přes kterou nás paní nechtěla pustit, i když sama nevěděla proč
-mikroskopické zakázané značky v mapě (třeba na 13k, která diskla asi pět lidí), srázy v serpentýnách, kde Flaška urval medaili - ano, je to podle klíče, ale kdo si toho má všimnout? Tak už to opáskuju nebo tam pošlu rozhodčího, když to má 2x1 metr a je to u kontroly...
-(ne)značený doběh od sběrky a (ne)značený cíl - pět vteřin je někdy sakra moc

detail mé nepozornosti - kontrola o dvorek vedle, kterou tam nastražil Radovan (na čtení kódů nebyl čas...)

Výsledkový osud si se mnou pěkně pohrál: kdybych to nediskl, byl bych čtvrtý (jak jinak), takže by to až tolik nebolelo. Pak se ale Vojcek s dalšíma přiznali (klobouk dolů) za porušení pravidel (kterým si ušetřili jen cca dvě vteřiny), takže bych se posunul na medaili. Jenže kdyby byly v zadku ryby nebylo by rybníka. O to víc mě to mrzí, protože jsem se po půlroce dokopal jít na dráhu a dokonce nepodcenil (na rozdíl od jiných) mapovou přípravu:

Což ale ve výsledku k ničemu nebylo.

"To jsme ho dostali, co Karvoši?" "Jasně Bagi, nachytal se jak malej".

Za foťákem se schovává Kade.

Následovala klasika a middlo v okolí Kytlice, o kterých právem básní Olaf. Protože jsem stejně jako on už jen hobík+student+zaměstnanec, nebyly mé ambice tak vysoké. Klasika se mi až na měnší myšky povedla a navíc jsem se snažil to rvát, ale stejně to stačilo jen na 11. flek. Middlo jsem celkem ustál až k divácké, pak jsem se ale odfarstoval jiným údolím a zbytek jsem si už vychutnal pěkně v klídku.

Boráci uspořádali jako vždy perfektní závody, co ale opravdu nechápu, byla mapa. Zmapovaná byla dobře, ale gramáž na úrovni hajzlpapíru a rozměry taktak aby se tam vešla mapová kresba - s tímhle se klasika v bažinách fakt běhat nedá. Ukázka šetření na nepravém místě.

Z uplynolého tzrojzávodu by měl Ludvík Daněk obrovskou radost:

pátek:

	Král Vojtěch	SSU8841	SSU SK Severka Šumperk	disk
	Mrázek Jan	SCP8102	SCP OK Sparta Praha	disk
	Kubát Pavel	PHK9101	PHK OK 99 Hradec Králové	disk
	Nykodým Miloš	ZBM9005	ZBM SK Žabovřesky Brno	disk
	Procházka David	LPU9113	LPU OK Lokomotiva Pardubice	disk
	Kovář Miroslav	SCP8103	SCP OK Sparta Praha	disk

 sobota:

Brožková Dana	SJC8156	SJC Sportcentrum Jičín	disk
	Macinská Jana	PHK8666	PHK OK 99 Hradec Králové	disk
	Spurná Martina	PGP8556	PGP SK Praga	disk

neděle:

Nykodým, Miloš	ZBM9005	ZBM SK Žabovřesky Brno	disk
	Kovář, Miroslav	SCP8103	SCP OK Sparta Praha	disk
	Drahokoupil, Aleš	CHT8501	CHT OOB SK Chrast	disk
	Henych, Martin	SJC8601	SJC Sportcentrum Jičín	disk

Sorry za to otřesné formátování, ale poděkujte panu Krämerovi. Ještě že výsledky nahrál Bestík do svého systému.

Ale jinak hlavně že teklo pivo, voněly buřty a ne jako minulý víkend na Helfštýně, kde prodávali totální vydřiduši. A Fanda Kazdičů bude zdravej jako řípa.

A taky jsem si zařídil osobní mapový archiv - už jsem nemohl vydržet, jak nade mnou Bet ohrnuje nos. Najdete ho na adrese (link je i vlevo na panelu):

http://www.bestik.cz/mapy/index.php?user=mrazak

Je to míň práce a času než na obpostupy.cz (ale i tam to snad nakreslím) a navíc mám přesný záznam trati, protože třeba ze sprintu si nepamatuju půlku postupů.

O strašidelném půlkoňovi z Nasavrk

Byly nebyly áčka v Nasavrkách. Kvůli studené frontě se ráno zase objevil mrázek. Půlkoňovi to nevadilo, ač vegan, posilnil se večer zvěřinou, aby se udržal ve formě. Před startem se marně zháňal po popisech a když je nenašel, řekl si: to je smola, nějaký levák je stopil. Pak ale potkal kováře, který si ráno pospíšil, aby mu mohl švirácky okovat půlkopyto. Start tedy pohodlně stihl, vzal si mapu a vyrazil na nejbližší horu, kde rostly samé kozáky. Na královském postupu si připadal jak v zoo – sysel bouchal vlčka a z dálky se na to díval wolf se stehlíkem. V těžké pasáži na západě mapy se ztratil, nezbývalo mu než zavolat palas athéně o radu. Na sběrku si málem vytrhl nožku z pr..., díky čemuž vyhrál a ani nedostal choleru. Měl štěstí – šedivý král totiž odjel na procházku do švédska, protože už byl trochu chromý a neviděl přes dým na kody.

Druhý den na krátké trati po ránu pěkně fučílo, až se půlkoňovi prášilo z polosrsti. Řekl si: na to se můžu vydlabajat, radši budu celou cestu tlačit košárek, lepší než mít z ostudy kubát. A klapal půlkopytem na start. Tam vytasil svoje nejmocnější zbraněk. Měl totiž v jedné kapse hendy flašku a ve druhé novoborský koláč. Jenže škoda pro něj, předjela ho ponorka, takže vítězství neobhájil. U suslovské fodory, to snad není pravda, kdybych neměl takovou vaňu a trochu přindal, mohl jsem vyhrát další pardubické vínko!

Tak Berto, a teď už spinkat, protože strýček Béďa už hodil mapy na obpostupy a strýček Radim vypočítal ranking. Jestlis pohádku nepochopila, tak až se naučíš číst, podívej se na výsledky ze soboty a z neděle. Zítra nás čeká další on-line přenos z mistrovství Evropy (pohár o půlsoba z Orsy (čti [ušy])), a to teprv bude něco!

 fotři exreproši na bedně, foto Kade

Dlouhá noc 2012

Podpořen Betem, ze mám správnou přípravu, odhodlal jsem se po dvou letech opět na Tiomilu. Moje vystoupení v roce 2010 sice pobavilo diváky, ale už míň můj klub Stora Tuna OK (česky Velký Tuňák je v pohodě). Letos na mě jako pokaždé, až na finišerské výjimky, hodili Dlouhou noc. Do Švédska jsem si pro jistotu přibalil i Magicshine, kdybych třeba šel nějaký jednoduchý trénink nebo netrefil v noci na záchod. To je totiž sice perfektní světlo do Krčáku, ale už na MČR v nočním jsem cítil, že bych snesl i silnější. Proto mi dost zatrnulo, když mě s Magicshinem vyslali na dlouhou noc! Bet by se s tím nešel ani rozklusat, ale já jsem musel doufat, že dosvítím na člověka před sebou a že nebudu bloudit déle než dvě hodiny, protože světlo pak obvykle bez varování najednou zhasne.

Letos jsme měli kvůli jednomu přestupu a několika zraněním značně oslabený tým. Jenže na začátku za to mlaďoši pořádně vzali a já maličko zkoprnělý vyrážel do lesa na šestém místě. Na to, že mám zase na zádech GPS štěnici a tudíž mě může sledovat celý svět (i když normální lidi mezi jednou a třetí ráno většinou spí), jsem nemyslel, sebral mapu a vyrazil za Olle Boströmem z Järly - švédským reprošem a nočním specialistou.

To, co se dělo následujících 103 minut, se mi těžko popisuje, protože jsem se z toho ještě nevzpamatoval. Samozřejmě, tenhle úsek by pro běžného reproše žádný větší problém být neměl (pokud teda netrénuje 20' denně jako Gunder Hägg), ale včera se střetla moje fyzická polopřipravenost s totální absencí běhu v těžkém švédském terénu plus Magicshine na jedné straně a Boströmovo noční šílení s mým závazkem odpovědnosti klubu na straně druhé.

Ještě malé vyjasnění pojmu Dlouhá noc na Tiomile. Takhle by se normální OB běhat neměl, ale zde je to nastaveno tak, že většina týmů vyšle do lesa zahraniční posily a pak doufá, že je sebere těch pár zkušených závodníků a dovede je do cíle. Dlouhá noc se proto většinou absolvuje v dosti početných vláčcích a kdo ten vláček vede, nebo má smůlu a oběhne celou trať sám, je ten pravý hrdina (viz našláplý souboj o poslední místo).

Boström vypálil jako Kuba Holuša v Istanbulu, mně se protočily oči, sebral jsem mapu a pokusil se ho stíhat. Pustil jsem před sebe dva běžce, abych zjistil, jestli se nezbláznil a jestli oni třeba nepůjdou rozumněji. Nešli. Naštěstí pro nás (bylo nás ve vláčku zhruba dvanáct), udělal na jedničce chybu a já měl trochu času si aspoň rozbalit mapu. Jenže mapa rozměru A2 mě celého omotala, takže jsem na ní trať hledal další dva postupy. Letos pořadatelé nechali natisknout kódy kontrol ke kolečkům v mapě - skvělá věc, zvlášť na štafetách (a sprintu).

Prvních šest kontrol jsem měl největší problémy, protože trať vedla jednoduchým lesem a částečně i po loukách. Musel jsem nasadit rychlejší tempo než na MČR v krosu, čímž se mi povedlo se jakž takž udržet. Prostředek trati byl celkem těžký, tempo se snížilo a já se dokonce mohl posunout na bezpečnější pozici na cca třetí místo od konce. Když jsem se totiž ocitl na konci sám s Magicshinem, bylo to, jako bych vběhl se svíčkou do tunelu. Náš had se několikrát dost nebezpečně natáhl a už už to vypadalo, že ocas ztratí kontakt s čelem (to pak většinou nezbývá než počkat na dalšího hada), ale Boström sem tam udělal před kontrolou myšku, takže se had zase smrsknul. Jednou jsme kontrolu dokonce hledali asi deset vteřin, to jsem využil na vysátí gelu. V závěru už jsem pletl nohama, ale při představě on-line debaklu jsem vytáhl zbytky sil a doklepal to až do cíle.

Po závodě jsem myslel, že umřu. Večer jsem nespal, tak jsem to zkusil dohnat po závodě, ale v průklepáku na alumatce, když je venku okolo nuly, to dost dobře nešlo. Tak jsem zase vstal a šel vyhlížet našeho hvězdného finišmana - Šéďu. Ten i přes neustálé čekání na Ryse běžel skvělý závod, ale bohužel měl před sebou deset minut díru. Nakonec to dotáhl na krásném osmnáctém místě.

Ještě jsem si udělal osobák v počtu navštívených letišť - během pěti dní jsem byl na pěti letištích (Praha-Ruzyně, Curych, Stockholm-Arlanda, Stockholm-Bromma, Brusel).

postupy z GPS - kliknutím do aplikace

to by bylo, abych nebyl v novinách :)

Pražský double

Pro velký úspěch jsem si zopakoval „stavařský“ víkend, tentokrát jsem ale vyměkl a rozdělil „rozklus“ a závod do dvou dnů. V sobotu jsem si naplánoval okruh ve SmartMaps Home – ten umí hledat trasu i po turistických značkách (toto je neskrytá reklama) v Betově kraji. Zatímco Romča tlačila na in-linech Bertu ze Srbska do Berouna po cyklostezce, já si užíval krás Berounska (18,3km/870m). Díky kopcům, listnatým zakrslým stromům a vápencovému podloží jsem si připadal jak v Chorvastku. Nejlepší na celém výběhu byly kopce – jestli budu někdy trénovat na běh do vrchu, tak svahy kolem Berounky jsou ideální terén. Na závěr jsem se vykoupal v řece a kdybych si od Romči půjčil na chvíli brusle a pak jel na kole do Prahy, stal by se ze mě Liška.

analýza laufu

 

výlet nás zmohl

V neděli jsme jeli na kladenský middle až do Žiliny, který byl opravdu middle a dokonce middle, který byl postaven mírně pod směrný čas – takový jsem už dlouho neběžel. Jednalo se o pražský middlový mistrák, takže v závěru startovního pole se utvořila pražská červená skupina, kterou uzavíral Bokovka. Ten běžel tradičně ve žlutých Kroksech, s Paroubkem v držce a tlačil všechny před sebou. Mě nakonec dotlačil k přebornickému titulu, ale nebylo to zadarmo, protože Mireček si přivezl kromě Bokovky a Žhalyho i výbornou formu. Trať byla sice plná vánočních smrčků a pořezaných větví, ale jinak rychlá, jasná a jednoduchá. Middly jinak moc nemusím, ale tohle byla prostě lahůdka.

šup sem, šup tam

Další pražský mistrák pořádala Kamenice obden v centru pražského Jižáku - ve stejném prostoru, kde loni Pragovka. Na loňské trati se ještě muselo jakž takž něco řešit, dneska to byl 90% přespolák. Od půlky jsem navíc dobíhal Flašku. Bohužel jsem se s ním svezl do špatné volby na 19.k (+ šukačka v hustníku, ztráta 20"), což mě stálo vítězství - dostal jsem dvě vteřiny od Aldy. Ten běžel výborně a podle jeho letošního sprintového zaměření to bude černý kůň Huml cupu. Následoval rozbor postupů ve stínu Modré školy s výborným kácovským Hubertusem. Na závodě se objevila i legenda Kotlářky - Pepíno.

aspoň to bylo přes kopečky...