VrchLOBí

Vyzbrojen novým kopytem (viz příští článek), novou slušivou komboškou (od NONAME), novými lyžemi (LOBovými speciálkami) a novou licencí (domluvenou na o-plese na baru) jsem vyrazil na první letošní LOBy do Strážného. V Praze už čtrnáct dní pršelo a bylo deset nad nulou, tak jsem si radši vzal i boty na silnici, kdyby náhodou všechno roztálo i na horách. Ve Strážném ale bylo sněhu dost, takže jsem vyrazil vstříc své doméně – MČR na klasice.

Hodně jsem se těšil – byl jsem namlsaný z loňských LOBů v Jakušicích, ale tohle mě zase vrátilo do reality českých LOBů. Všechna čest pořadatelům, se stopami se fakt snažili. Mapa teda nebyla úplně stoprocentní, ale o to v LOBech nejde. Prostě LOB je LOB a to nezměníš. Jak se s tím vyrovnat a co je potřeba ovládat, pokud chce člověk uspět? To ukazuje následující koláč:

Na klasice jsem si pobyl celkem 126 minut LOBování – super zimní trénink vytrvalosti (protože i ta je na sprinty potřeba a ne že ne, JJ!). Cestou ze závodů jsem si říkal never more a těšil se další den na brousení asfaltu, ale nakonec nějaká vnitřní perverznost zvítězila a v neděli jsem znovu oblékl postroj a vyrazil.

Hlavně být elegantní! (foto Milan V.)

"Tak plot už jsem přelezl, teď se ještě dostat ke sněhu a mám vyhráno..." - aneb kontrola č. 56 - vývrat (foto Jelda)

Mapy (skenoval Sosák)

Kupodivu to lyže přežily bez úhony, takže hurá za 14 dní za holkama do Dubí!

Vypráno

Včera jsem pral běhací hadříky (smyl jsem vítězství po sezóně) a jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že jsem do bubnu omylem hodil i GPSku! Myslel jsem, že už je po ní, byla chudinka celá mokrá. Po bližším prozkoumání jsem zjistil, že je v naprostém pořádku a co víc – sama se v pračce zapnula! Hned jsem jí vyčetl a postup analyzoval. Musela si v pračce užít, div se nepoblila:

Velká

Tak mám letošní Velkou za sebou. A nic moc. No ale aspoň jsem překonal prokletí z minulých let, kdy jsem to běžel hrozně kanálně, protože jednou jsme přijeli vylitý z Turmana a podruhý mi praskla guma v klackách. Tenkrát jsem se zařekl, že Velkou už nikdy, ale nikdy neříkej nikdy, že jo. Takže jsem se letos přihlásil znova a doufal, že to bude lepší. Na Velký, pokud pokud nechcete bejt blokovaný veteránama, musíte startovat v "elitní skupině". Jenže pořadatelé si hrajou na bohy, takže do elity pustěj jen toho, kdo se jim líbí. Oficiálně teda ty s časem pod 13:15 za poslední dva roky. To jsem nesplnil, takže mě vyfaxovali. Zkoušel jsem to přes svoje mediální úspěchy a repre, ale na to taky neslyšeli, prý že pravidla platí pro všechny stejně. Poslal jsem jim asi 5 jmen, u kterých to teda rozhodně stejně neplatilo a na to už radši mlčeli. Ale do elity mě nedali, čím se mi rozšířila letošní noname sbírka. Startoval jsem teda v davu, takže jsem běžel spíš slalom, než kros. Bohužel můj závod ovlivnilo spíš to, že jsem při náběhu do kilometrové rovinky vytuhnul jak prase. To je teda asi všechno, co bych o závodě napsal. Před závodem jsem měl tři cíle: 1) dát to pod 12:00 (aby se mi Bet nesmál - nesplněno), 2) vydělat si (nesplněno - ale tentokrát jsem nepotřeboval na benzín, tak to tak nebolelo), 3) zaběhnout takovej čas, abych vyfaxoval pořadatele já (splněno).

BioliT Limit

Ráno vstávám vzrušenější než obvykle. Dnes je ten velký Den. Dnes zkusím splnit Limit. Prize money žádné, zato se běží o vstupenku do klubu vyvolených. Zvládnu to? Ještě včera jsem chtěl jet na PZ* kamsi do Jizerek. Blbost. Tohle je důležitější. Vytahuji svůj ladící trumf – den volna a ráno klus s rozcvičením v Krčáku. Pak přesun do Jičína. Řídí Romča, já bych si unavil lýtka. Na stadion přijíždím na skládačce jako první. Tartan voní rekordem. Za chvíli je tu Vodák v závodním dresu. Závodí v něm od žáků. Pak Bokovka a jeho tretry. Taky je má od žáků. Myro přijel z Bolky na kole. Blázní? Lochnes zase nepřijel. To bylo keců a skutek utek. Lahváče se už třesou na čáře. Ještě tu není sekce Liberec. Čekáme a nervozita stoupá. Nevraživé pohledy, nenápadné roztahování plic a žaludku. Cítím únavu. Proč jsem si nedal Speed? Konečně. Všichni na čáru. Start! Deset kroků k prvnímu Klasikovi. Povodil jsem si ho jako Euromeeting. První nejsem, ale čas ujde. Pokládám láhev. Je v ní pěna. Hraju na poctivost a snažím se jí vysát. Pět vteřin a nic. To by nezvládl ani vysavač. Sakra, jsem poslední – holky nepočítám. Naštěstí jsem dnes Pan běžec. Nasazuji turbo a na dvoustovce mám vedoucího Sekyho. Jenže pak to přišlo. Zatuhly mi nohy od prstů až po prdel. Zpomaluji na udržovací půlmaratonské tempo. Tři patnáct na kilák. Snad to bude stačit. Holky fandí, tak musim hrát hrdinu. Příště kašlu na BTčko a pořádně se rozklušu. A budu si ledovat nohy jako Kuba Holuša. Tahle mě to Kervi neučil. Nesmí se to přepálit! Třetí kolo. Zuby nehty držím padesátimetrový náskok před Sekynem a Hendym. Druhý Klasik na obzoru. Poslední stovku zpomaluji a vydýchávám se. Až po závodě mi bylo vysvětleno, že je to blbost. Čas 5:22. Mám 38 sekund. To půjde. Zvedám ho k ústům. Nalívám do hrdla. A málem bleju. To se nedá. Teď si mě vodí on jako kvalifikace na ME. Sekyn s Hendym doexovali. Já mám v sobě sotva deci. Áčko už nedám, ale Béčko je pohoda. Není. Spletl jsem se o půl minuty a nezafinišoval. Končím v Céčku jako posledních 8 let v repre. Na Spíťu a Romču to tentokrát stačilo, ale ambice jsem měl větší. Je mi blbě. Dva Klasici a co dovedou. Teda, žádná sranda ten limit. Musím potrénovat. Hlavně koncovku. BTčko jde lejt. Já odjíždím na skládačce. Je mi zle. A smutno. Život je hořký. Bohužel.

(kliknutím se dostanete do alba, kdo to ještě nepochopil)

výhled z okna

A proč BiloiT? Zeptejte se Hendyho nebo zajděte do Báry a řekněte, že jste kamarád těch lidí co nosí žluté dresíky a doufejte že nedostanete přes držku. A pozor, až budete utíkat, nezabijte se na zvratkách, kečupu, případně trubce.

Pro Lochnese

Lochnes, když ho potkám, tak mě prudí, že jsem už dlouho nic nenapsal na blok. Jenže je to těžký, když je po sezóně, na GPSku se jen práší a navíc blokový guru a worse mapper than fabu toho taky moc nezplodí.

Tak teda další článek. Moje Skromnost nejdřív byla proti, ale protože se nic jinýho nedělo, musim s pravdou ven:

Lampiónům odzvonilo, forma jakžtakž zůstala, nezbývalo teda než si po protrápené Klasice nahonit Ego na přespolácích.

Začali jsme tradičně na Bramborách, kde nás se Sosákem přejely náplavky z východu a kde Kebule vyhrála historický finanční obnos, protože se z tohohle smogoběhu stal Peněžní závod* (aspoň něco). Pokračoval jsem (já už to tradičně psát nebudu, na všechny závody jezdím každoročně...) v Nučicích, což je ultrapříklad peněžního závodu*. Já jsem pohrál ve finiši, takže jsem utřel nudli a jel domu. Další víkend se konal XP kros v Hostivaři, který taky trochu platil za PZ* (a dokonce jsem kvůli němu vynechal přednášku z makroekonomie - snad mě to Zhaly doučí), ale sponzory to nebavilo, tak jsme vyhráli jen čepice (zn. prodám). Pokračovalo se další tejden u Hainika na oslavě (kde mě prudil Lochnes, že nic nepíšu) a kde jsem se držel zkrátka, protože mě druhý den čekala Hruštice. To je sice taky PZ*, ale pořádaj to normální lidi, má to tradici, atmosféru a pěknou trať. Sosák netradičně kroužil v Rakousku kolem jezera, tak jsem se těšil na balík peněz, ale zase přijely náplavky, tak jsem si jen o málo polepšil od loňska. Následovala Malá Kunratická, tam se vyhrával koš jídla, což taky není špatný. Udělal jsem traťák o půl minuty, takže doufám, že příští rok nepoběží Bet, aby mi to chvíli vydrželo. Pak jsme se s Romčou přesunuli na alko-keško-vejlet, taková příprava na BT pochod (kam nás stejně nevezmou). Cestu jsme si naplánovali na idos.cz, které používají mapy z Planstudia (nejlepší a nejhezčí) a kešky jsme hledali podle mobilní aplikace Smartmaps (nejlepší a nejhezčí), takže jsme všechno i bez nápovědy našli. No a včera jsem si zajel na Královodvorský čtverec (memoriál Tuningu alias Kundolapu), typický to PZ*.

*Peněžní závod

Je závod, ve kterém jde jen o peníze a podle toho to taky vypadá. Trať hnusná – rovina, asfalt, vesnicí, polem, smogem, bez omezení dopravy. Pořadatelé bez většího vztahu k běhání, většinou místní hasiči, pupkáči a zástupci sponzorů. Zato nechybí stánky s buřtama a pívem, všichni kouří a když už někdo komentuje, tak maximálně hlásí čísla (v Nučicích třeba běželi Kreisinger se Štefkem, ale nikdo je neznal). O závodě není jediná zmínka v termínovce, takže kromě pár místních a penězohoničů (Smrčka, Kamínková, Beshir s dcerou, já,...) tam nikdo nepřijede. Na vyhlášení zůstanou jen ti, co jsou na bedně, sami sobě si zatleskají, vezmou obálky, sednou do auta a zmizí.

Kdotokurvaje?

Je moje druhý jméno. Už znáte úsměvné příběhy z TV přenosu v půlmaratónu atd. Ale staly se další věci. Na Malé Kunratické byla místní TV, která mě jakožto vítěze hned po závodě zpovídala. První otázka do kamery zněla: „Gratuluji, a jak se prosím vás jmenujete?“ Vykompenzoval to oslavný článek na běhy.cz. Na Královédvorském čtverci jsem byl letos potřetí (loni jsem byl druhý), ale stejně mě při průběhu hlásili (i když jsem měl 100m náskok) jako „Číslo 23 stále vede“. Paní Petronjuková po doběhu: „Gratuluju, to je sranda, tady vás nikdo neznal.“ Ale já už jsem na to přišel – to je kvůli tomu, že mě sponzoruje firma NONAME!

Malá Kunratická:

V jedné ruce keška, v druhé džus s bezcelní andorrskou vodkou:

Hajzl na jílovském nádraží:

...detail interiéru:

Myš (v pozadí žehlící prkno od Šédi):

Čus Bajkys

Slunná říjnová neděle sváděla k nějaké taškařici. Jelikož jsem tradiční páteční kapří cestu vynechal kvůli studiu (chci se nominovat na AMS a konečně se štafetou vybojovat zlato), pravidelný víkendový kros už jsem měl za sebou a v neděli jsem měl tréninkové polovolno, neměl jsem moc co dělat. Rozhodl jsem se, že pojedu na Bajkový družstva kibicovat ženu a zároveň si vyzkoušet roli diváka na OB (když se všemožně divákům přibližuje). Nakonec na bajkách nebyl divák tradičně ani jeden, protože jsem před startem potkal Tomskyho s Pyřinem. Ti mi nabídli zúčastnit se závodu v jejich zlínské štafetě a já pod podmínkou zajištění vybavení přijal.

Na kole jsem naposledy pravidelně jezdil na Pionýru 22 do klubu Hvězda (abych nemusel přes Ladronku nad ránem pěšky), čili techniku jsem měl jakžtakž zvládnutou. Práci s mapníkem ovládám z LOBů, takže mi stačilo se jen naučit s pekelným vynálezem zvaným espédéčka (nebo eNPéDačka?). Vyndavat mi to moc nešlo, hlavně pravá bota (Tomsky: "Jo, ta je trochu zaseklá."). Že jsem zvyklej sundavat si při výstupu zrovna pravou mi došlo až u map, kdy během kritické sekundy se mi ji nepodařilo vycvaknout a já se k všeobecnému obveselení skácel na lešení a přitom serval špagáty s mapama. Vysvobodil mě až Tojnárek, já si zandal mapu a vyrazil. Pak už to bylo docela v pohodě, mapování levá pravá jak na LOBech, bahno a kořeny taky jak na LOBech a do cíle jsem dorazil po 43 minutách. Na OB bych se šel vyklusat, na párek a domů. Jenže tady jsme na bajkách. Nejřív jsem zjistil, že nemůžu chodit, protože mám odkrvený chodidla (bajkeři - to je normální?). Další nepříjemnej zážitek bylo sundavání rukavic, protože v tu chvíli jsem zjistil, že mám odřenej kloub na palci - asi od nějaký páčky či co (ale to je prej normální). Prdel mě naštěstí nebolela - možná až zejtra. Tak jsem se chtěl převlíknout, ale koukám, že jsem jak prase. Bahno všude od kotníků po zuby. Jenže na bajkách má u mytí přednost bajk, takže jsem se otřel do ponožek a šel fandit Pyřinovi.

Nakonec jsme byli 9x DISK, což je asi v OB rekord:

1) Tomsky urval čip z navijáku a dojel s ním v zubech (mně to divný nepřipadá, ale bajky jsou bajky)
2) druhej úsek jel Drawetz (Dravec), což bohužel není baba (měli jet tři chlapi a dvě baby)
3) Dravec je z Rakouska a popletl si čísla, takže sebral jinou mapu (shodou okolností Romče)
4) do třetice jel Dravec s jinym čipem
5) čtvrtej úsek jsem jel já a i když jsem byl čerstvě oholenej, taky mě za babu neuznali
6) čip jsem měl od začátku neuvázanej, protože jsem jel na Tomskyho kole a nechtělo se mi přemontovávat naviják
7) opět jsem měl špatnej čip (resp. prohozenej s Dravcem)
8) a nejsem registrovanej
9) Pyřin (jako i jiný eliťáci) ignoroval povinnej úsek

A to jsem ještě vynechal krátkou cestu lesem u čtyřky a zničení odběru map.

Poslední co by mě na kole tížilo byla GPSka, takže jsem si tenhle zážitek samozřejmě nahrál:


Pitomci na NP krosu (porazil mě Blaďasův klon):

Asfaltové vyhlídky

Večer už je tma, a tak se místo točení občas mrknu, co mě čeká. Kromě fun race formatu jsem zabrousil i na stránky příštích MS. A nestačil se divit. Příští rok to bude ve Francii docela brutalita, takže si dám radši jen doprovodné závody (H21BR). Mrkněte sami:


Další rok (2012) je mistrák ve Švýcarsku a kromě perfektní organizace se závodníci můžou těšit na ultrafekální terény. Opravdu nechápu, jak je možný, že v tak hezký zemi daj MS do takovýho humusu? To snad ani nemůže bejt kvůli divákům (leda by to spojili s Kaprem). No ale pak jsem si řek - proč ne, vždyť na to se dá krásně natrénovat.

Prostor MS long - finále:


Takže, recept je následující: přes týden mapové okruhy v Krčáku...


...a na volby postupů opráším legen(moment)dární mapu V Horkách:


Jo a kdo to dočet až sem a prozkoumal i další mapy, je mu jasný, že příprava na sprint nemůže probíhat jinde než na další legendární mapě - U potkana.


Budu tam trénovat štafetový závod dvojic s naším potkanem (americké štafety).