Byl to další z bláznivých nápadů, ale už bylo na čase přestat točit a konečně si trochu užít práce a studia. A když už jsem byl na
druhé straně barikády, nakreslil jsem novou mapu, kterou rád poskytnu k tréninku:
V pátek jsem sbalil jsem ťapky, buzolu, gumu ne, index a vyrazil na žlutý autobus, který mě dovezl do Hradce. Pak klasicky pěšky (k místní MHD mám i po třech letech despekt) až na přednášku. Napsal jsem si zápočet ze Znalostních technologií (to by lehké, protože já znám všechno) a pak ještě skočil na zkoušku ze Sítí (abych věděl, jak se chytají kapříci). Večer mě mladej Novotňák (ne ten Radovanův) vytáhl na místní sjezdovku a já okusil, jak se běhá po čtrnácti dnech prasečího moru a nefalšované podzimní lenosti. Nejsem přece francouzská repre, abych na podzim běhal třífázové tréninky. Když už jsem byl v Hradci, hodil jsem si v sobotu ráno na záda bágl a šel si napsat zápočet z Objektového modelování (zadání: vymodeluj z plastelíny hovínko). Tímto zábava skončila a začala víkendová dřina.
s hovínkama to umím, mám jich teď plnou hlavu
Po škole jsem se přesunul do sousední vesnice na
zimní ligu místních domorodců. Nevím, jak to dělají, ale čuměl jsem jak
puk: luxusní sprintík, mapa v ISSOMu a zabalená, start na tartanu, hajzlíky v teple, hlídané kontroly, ražení SI a to všechno jen za dvacku. Loni jsem stáhl nezbytný čas na rozcvičení na 10 minut a letos to vypadá, že se dostanu do záporných čísel (to je tak, když oblékám ještě jednoho človíčka navíc). Do koridorů jsem přišel tak tak, půl minuty před startem jsem se protáhl, rovinky dal cestou na jedničku a vyrazil. Naštěstí patnáct minut po rovném asfaltu bych zaběhl, i kdyby mě o půlnoci polili studenou vodou, takže jsem ještě skoro skalpoval mistra světa. Dvakrát po deseti vteřinách jsem dostal na k12 a k16, protože jsem si nevšiml mikroskopických mezer (které ještě slila laserovka) mezi garážemi a baráky. 0,15mm podle ISSOMu to asi nebylo (jsem teď chytrej,
přednášel jsem na semenáři), ale to byla asi jediná kaňka na parádním nejpanelákovějším panelákovém sprintu.
Po krátkém rogainingovém odpočinku (kofola, pivo, řízek, one-hour-nap) následovala další fáze v sousedním kulturáku:
O-gala alias vyhlášení lampiónů a přebor v zelené na baru. Další pardubicky vyšperkovaná akce, kde jediná kaňka byl Gamblihnus, ale to asi ke kulturáku neodmyslitelně patří. Mimo lampióny kteří něco dokázali, vyhlásil Zbynďa i jednu trosku, která už o tom jen píše. K hlasování nebyl připuštěn Béďa (domácí závodník) a BT blok (distanc), takže jsem vyhrál na plné čáře. Díky za hlasy, myslel jsem, že budu dospávat ještě v pondělí, ale nedočkavé komentáře mě přinutily zase něco sepsat.
za tohle...
Jenže víkend ještě neskončil. Ráno mě nabral Bet ve svém novém kundolapu a odvezl vyvětrat na verandu. Bohužel není veranda jako Veranda a tahle
Veranda je legendární kros s velkým K, podobná brutalita jako Velkun*a, ale delší s více kopcema. Další anomálie - perfektně uspořádané, vše na jednom místě, na trati vtipné cedulky a blátíčko, Béďa za mikrofonem, kapříci a to vše jen za neskutečných 10 kaček.
Protože mě celou noc někdo kopal do hlavy a zase jsem si místo rozcvičení dal jen deset koleček kolem kočárku, výkon podle toho vypadal. Na druhou stranu jsem potěšil Kubátíka, že aspoň někoho porazil a navíc jsem si udělal osobák. Podle choceňských análů jsem totiž běžel už
v roce 1997 (asi juniorské repre soustředko) a podle času jsme museli mít ještě lepší večírek než včerejší o-gala. Pozávodní klobása zahnala kocovinu, Romča mě naložila do auta a já se po třech dnech těšil na psaní bloku...
