Nočák mezi hůlkama

Klasický nočák - napsal by klasik o letošním šampionátu v nočním OB u Dolního Bousova. A tentokrát to byla ještě navíc klasická klasika (hlavně časově). Loni jsem se nečekaně namlsal bramborama na Cukráku, takže letos jsem si věřil zase, zvlášť když se běželo v podobném terénu. Nechal jsem tedy své novopočené oddílové kolegy pořádat a sám jsem se v noci honil za snem. Kdybych věděl, jak bídný výkon předvedu, kopal bych radši celý den hajzly Bertinou lopatičkou.

První dvě kontroly jsem se ve tmě trochu rovnal. Přece jenom od posledního nočáku (Tiomila) utekl už skoro rok a úterní nočáky na standardce v Krčáku nejsou moc o technice. Po chvíli vzala za své moje taktika (a obecně nočáková) držet se cest, protože tady místo cest byla akorát prasečí rochniště. Vcelku to šlo pěkně, trať se mi líbila, ale pak přišly nejdřív pokácené hůlky (tenké kmeny listnatých stromů) a potom pokácené hůlky mezi vzrostlými hůlkami. Bohužel mezi hůlkami byly i klasické hustníky, které nebyly v mapě. Porušil jsem další nočákové pravilo, že v noci je všechno dál a kousek před kontrolou to otočil. Vzápětí mě doběhlo asi dvacet světel a všichni jsme hledali údolíčko mezi hůlkami. Fakt sranda. Po pěti minutách jsme ho našli, za chvíli jsem byl na průběhu, ale padesát minut po prvním okruhu mě psychicky srazilo do bláta.

slalom mezi hůlkama

Navíc většina lidí už byla v cíli, takže les potemněl, mně začala být zima, a když jsem byl v nejvzdálenějším koutě mapy a dral se nekonečným hustníkem, vzpomněl jsem si na zkazky stavěčů kontrol o stádech rozzuřených prasat (doporučuji před nočákem zhlédnout tento film: PROIE). Řekl jsem si, že všechno zlé je k něčemu dobré a já aspoň otestuji výdrž světla, co kdybych s ním zase musel absolvovat dlouhou noc na Tiomile. Nakonec mě ještě doběhl Žokej, kterého jsem neúmyslně stáhl do třech chyb. Po skoro sto minutách jsem se dostal do cíle, taktak abych zatleskal Chrobákovi a pragovákům. U stánku už Hóna odpadl, ale Hendy furt točil.

Jičíňáci díky, parádní nočák! Ale do těch hůlek jste to dávat nemuseli.

odkaz na mapy s postupama do archivu

Sprint mezi hůlkama a (p)ISSOM

Přišel jarní předvrchol sezóny - přebor Prahy ve sprintu. Letos jsem po několika letech odevzdal pražský mistrovský titul (do Pragovky, fůj), neboť ten "můj" mistrák se běžel až v Broumově. Odpoledne pak rodina Šedivých přidala další sprintík ve Kbelích. Oba závody jsem vyhrál, protože Olaf se odstěhoval do Finska, Šéďa probíhal tratě, Bet jel lovit kařípky na Slovensko, Alda se zase někde vykalil, BTčko asi s ním, Myro proběhl plot, který neexistoval, pragováci mi dělali tykadlo, Sosák se vzpamatovává z virusu, Zvířátko zaspalo a na Fujdu s Kubou to byla malá výzva. A tak největším soupeřem mi byl multisportovec Zhaly.

Z dopoledního rozpisu: "Příměstský les s vrstevnicovými detaily a zámecký park, některé kategorie městská zástavba" jsem si s dalšíma vydedukoval, že to bude na hladký boty a trenky. Jenže pak se začali z lesa vracet mrčící lidi, byli od bahna a měli rozedřený nohy do krve. Mezi nima Jehovista, který nás zrazoval od účasti na "třicetiminutovém jebání se šlahounama a bažinama a následném vběhnutí do parku, kde je kurevskej protivítr". Kua, tohle má být pražský sprint? Na poslední chvíli jsme stáhli Barona o boty (Myro) a podkolenky (já), připravil jsem si mental power a vyrazil. Nakonec to bylo přesně naopak - parádní ťukačka ve vrstevnicích, palba kolem zámku, dvě nejasný volby a zase ťukačka. Šlahouny a bažiny tam samozřejmě byly, ale co už. Bohužel (nebo bohudík?) ještě nevyrašily listy, takže stačilo odběhnout správným směrem a o kontrolu jsem skoro zakopnul. V létě by to bylo hustý (těším se sem na lahváč!). Směrných 12 minut bylo hodně naivních, ale koho by taky bavilo běhat takhle krátce?

Odpoledne už na mě dopadla únava z půlmaratónu a následného točení (prostě mi to nedalo...), ale nakonec jsem roztočil kolesa jako Bet. Byl to ten typ zdánlivě jednoduchého sprintu, v němž se v maximálním tempu podceňuje mapování a dělají se zásadní chyby. Nohy mě ale stejně do žádného úžasného tempa nepustily, takže jsem si volbičky pohlídal. Honza Šéďa původní variantu stavitele Jirky Šédi proběhl za 13 minut, a tak Jirka přitvrdil a bylo z toho 18:33. Ale trať byla nápaditá a hezky ubíhala, takže to zase nevadilo. A komu to vadilo, toho v cíli zchladil sprejem zdravotník a bývalý špičkový žákovský orienťák Ondra Šéďa.

Ještě si dovolím pár poznámek k mapě. Mapa byla perfektní v lese, ale v "urbanu" se mapové značky s ISSOMem moc nekamarádily. Například neprůchodné průchody ve zdi, tři (!) šířky nepřekonatelné zdi, dvě velikosti umělého objektu a zobrazení každé skluzavky, což ke sprintovému mapování vůbec nepatří (závodník za běhu vídí v mapě akorát "nějaký bordel". Je mi jasné, že tohle 99 % závodníků vůbec neřeší a závod si radši užívají. Jenže občas potom z takových nejasností vznikají diskuze a nasrání po závodě. Neopovažuji se mapaře kritizovat (zatím jsem nic nezmapoval), jen nechápu, proč si přidává práci a definuje nové symboly a nedrží se těch několika jasných ISSOMích. Doufám, že na celostátních závodech se mapaři/pořadatelé/mapová rada už poučili a tohle by neprošlo.

DOPLNĚNO po konzultaci s mapařem Radimsem: Jedna z linií v mapě není zeď, ale srázek. Nicméně stále mi jedna šířka zdi přebývá. A hlavně - pokud nejsem schopen ani v klidu po závodě rozluštit, co se smí a nesmí překonávat a objasňuje mi to až mapař, je něco špatně. Prostě jsem pro, aby se v urbanu používala jedna tlustá černá čára pro nepřekonatelné zdi a pak tenká pro okraj zpevněné plochy - žádné srázy (jak mám vědět, na kterou stranu sráz "padá", když je čára na ulici?).

Takže přikládám pár ukázek mapy a rozbor postupů:

Nejtěžší místo na pochopení z celého dvojzávodu - kombinace jeskyní a podchodu, neprůchodný průchod, dvě šířky zdi (tu tenčí jsem si spletl s plotem (a on to v reálu plot byl!)), prostě jsem do toho naběhl s tím, že to půjde "mezi". Nešlo a 20" ztráta.

Dvě barvy vodní plochy. Myslel jsem si, že ta větší je další chyba mapaře, ale v ISSOMu je povolena i 75% modrá (jenže to asi moc lidí nečte, v ukázce je ta tmavší - 100%).

Mapa dobrá, ale chtěla by zjednodušit pro funícího závodníka.

Volby na 12.k a na 14.k byly kupodivu délkově stejné, na 12.k i časově, ale na 14.k přes park o 10" pomalejší kvůli kopečku a zatáčkám. (vzdálenost nesedí s realitou, je to jen relativní porovnání)

Původně plánovaý postup byl nejkratší, ale nevšimnul jsem si zátarasu u hřiště. Naštěstí jsem to stočil ještě včas, tak z toho bylo jen 15".

Trail-O, midl-O, lab-O, piv-O

Zjistil jsem, že mě nakonec middly bavěj. Ale musí to být speciální middle - vymyslel jsem pro něj název: Pražské mydlo.

Jedná se o brutální palbu rovinatým a většinou dobře průběžným terénem v blízkosti Prahy. Například v okolí Kladna (Spanilá hůrka alias U oborky), východně od Říčan (Jureček a nově Langusta), Popovický Kozlík, Polabské roviny (Václav a Zelená) nebo legendární Vidrholec kolem Klánovic (mapa dole). Prostě vezmu mapu a rvu to, co se dá. Na dnešním pražském mydlu nás sice deklasoval Šéďa, ale i tak to bylo pohlazení po duši. Moje největší ztráty byly: 10" nandavání mapy do mapníku, 20" sraní, 10" dohledávka na 20.k.

Ještě před tím jsme si s Romčou vyzkoušeli Trail-O, Romča po závodě Labyrint-O a já Piv-O. Zjistil jsem, že poslední disciplína mě baví asi nejvíc, protože Trail-O bylo sice zajímavý, ale nemám dostatečně vycvičenou trpělivost odhadovat centimetrové nuance v umístění lampiónů. Kdo by si to chtěl vyzkoušet, tak doporučuju pořádně načíst pravidla. My jsme o tom nevěděli vůbec nic a nebýt kolemjdoucího trailisty, nevěděli bysme ani co s průkazkou, natož že se na kontroly máme dívat "z vesmíru".

Osobák bez kapříků

Tak jsem si na starý kolena udělal další osobák. Po loňské Hruštici přišlo na řadu další z asfaltových dobrodružství - půlmaratón. I když pseudoagenturu PIM (nově Runczech.com) ze srdce nesnáším, termínově to vyšlo zase (potřetí) na Pražský Hervis půlmaratón 2013. Naději na vylepšení přístupu ke skoroelitním závodníkům dával Štěpán, jakožto nová posila organizátorů. Bohužel - startovní listina české mužské "elity" byla zase k pláči, takže my "normální" (tedy bez potřeby vnucovat se, případně se ohánět letitými osobáky) jsme se zase museli prodírat prvním koridorem. No ale podařilo se, rozdíl mezi official a real time jsem měl jen sekundu.

Závodu jsem se trochu obával, protože už 14 dní mám bordel ve střevech a po půl hodině pravidelně hnojím Krčák. Navíc minulý víkend to došlo tak daleko, že jsem musel koledovat na hajzlu a vynechat tak MČR v krose, na které jsem měsíc točil.

Při závodě bylo perfektní počasí (aspoň pro mě: 5°C a zamračeno), až na lehký vítr, který fučel snad ze všech stran. Skupinku bab jsem nechal běžet (kdysi jsem jim to tahal, letos čas první - 1:06:48 mluví za vše) a seběhl se se Serbessou se sepnutými nosy páskou a dalšími, kteří ale odpadli na osmém kilometru, když jsem zjistil, že krize dneska nepřijde a trochu to nakopl. Mireček Serbessa se za mě nacvakl na gumicuk, který jsem nedokázal přervat, ani když na mě řval Lochnes, čekající na předávku. A jak jinak - Mireček před cílem zrychlil, sám si doběhl pro kapříky a mě nechal krmit labutě na Vltavě. Ale já to nevzdal, protože mě do cíle hnala vidina "konečně to stlačit pod 70´". Poslední dvoustovka hodně bolela, ale nakonec se to povedlo - 1:09:56!

V cíli jsem byl zase klasicky za trotla, který má na čele vytetováno "Ignorujte mě". Zatímco všem dávali deku a flašku, já (i když jsem šel nejpomaleji, co to šlo) dostal hovno. Medaili mi holky daly asi ze soucitu, protože si myslely, že jsem to zabalil - co bych taky dělal tak brzo v cíli. Stejně tak při vyzvedávání věcí ze šatny: "Á, už jste zpátky z první předávky?". Neběžet zadarmo (díky, Žakete), tak snad nakradu v cíli banány a za tu tisícovku je rozprodám.

Záznam z televize je tady, ale je stejně zbytečný jako každý rok - hodina záběrů z motorky na skupinu černochů.

I letos jsem se do televize vecpal a udělal tak reklamu BTčku, když už jsem kvůli sračce musel vynechat ME v pivních.

Únava po závodě.

A na závěr ještě mail od agentury (kdo si diplom vytiskne, tomu ho podle přání podepíšu, podpálím nebo po...):

Milý běžče, milá běžkyně JAN,

jak se ti běželo? Doufáme, že dobře a ze závodu máš ty nejlepší pocity.
Jistě tě zajímá výsledek. Níže vše najdeš, včetně účastnického diplomu.

Startovní číslo: 415 - MRÁZEK JAN
Kategorie: AMM

Split	Time	min/Km	Delta	min/Km	RealTime
Km 5	0:16:15	3,15	0:16:15	3,15	0:16:14
Km 10	0:33:09	3,18	0:16:54	3,22	0:33:08
Km 15	0:49:51	3,19	0:16:42	3,20	0:49:50
Km 20	1:06:25	3,19	0:16:34	3,18	1:06:24
Finish line	1:09:56	3,18	0:03:31	3,12	1:09:55

Pro vytištění diplomu klikni na následující odkaz: diplom.  

Premiéra na Kosti

Po pěti měsících jsem vzal do ruky BUKAMAPOČEPAČIBO (chvíli jsem přemýšlel, kam co patří) a vyrazil (opět) na Kost. Závodní výpadek byl znát - přišel jsem o 5 minut pozdě na start, protože jsem se ve startovce překoukl. Snad se letos konečně poučím - narozdíl od loňska, kdy jsem si taky myslel, že se po DISKu na prvním sprintu poučím a pak jsem DISKnul sprint ještě dvakrát. Závod moc hodnotit nechci, spíš než o výkon šlo o vychutnání si místního nádherného terénu a otestování, jestli po zimním lízání asfaltu zvládnu přeskočit popadané větve.

Ale co bylo na závodě důležité - poprvé jsem oblékl dres SC Jičín, kam jsem přestoupil. Připojil jsem se tak k předlouhé řadě mistrů a vicemistrů světa a Evropy v rozličných orientálních disciplínách:

OB (Dana, Radka, Ropák, Tisky st.)
JMS (Kazdič, Švihák, Dana, Radka, Hóna, Kody)
AMS (Dana, Radka, Kody, Švihák, Íčko)EYOC (Vodák,...? starší MUDy se nedají dohledat...)
WMOC (Havlinda)
MTBO (Tisky ml.)
pivní (Hendy, Hóna)
SMIK (Romča, Zhaly)

A nejspíš ještě mnoho dalších, ale to už jsem z análů nevydoloval.

Moje srdíčko je stále nakloněné Spartičce, kterou budu dále reprezentovat minimálně na úterní standardce, aby si pragováci nemysleli, že mají vyhráno.

Úterý na standardce

Šéďa: "Čau."
Já: "Čau."

Šéďa: "Co novýho?"
Já: "Nic."

Šéďa: "A co Pečky?"
Já: "Porazil mě Klika - je mu 49."
Šéďa: "Tak to měl asi kliku."

Šéďa: "A na blogu taky nic..."
Já: "Nic zajímavýho se neděje a navíc nestíhám."

Šéďa: "Tak tam napiš tohle."
Já: "Tak jo."

JWOC Kurv@ fandim!

Juniorské MS bylo v Česku před 13 lety:

kotel na doběhu

 

no tak kluci trochu nadšení - Bingo už běží

A já jsem byl u toho, lépe řečeno v tom. A nikdy nezapomenu na ten zážitek, když mi fandily davy lidí při doběhu. I přesto, že jsem to totálně po... a dobíhal si pro 42. místo. Možná i to mě nakoplo, abych točil dál. Takže zpětně díky všem, co přijeli.

A proč to píšu? Protože letos bude juniorské MS zase v Česku. V Hradci. A máme možnost si kurv@ zafandit. Povzbudit mladý na doběhu a nakopnout je v jejich kariéře. A proč to vytahuju zrovna teď? Protože současně s JWOC se běží i doprovodné závody a kdo se přihlásí do konce února, dostane od Vaska tričko.

 

Já teda osobně preferuju kombinaci RockForPeople, sprint v Hradci, a závěrečné štafety. Ale to protože triček už mám dost, Berta má ráda muziku a na štafety se prostě musí.