Luxusní sprintík za barákem

Na svatého Václava připravila Pragovka sprint na největším českém sídlišti – Jižáku. Trať se nesla v duchu Penerů:

Jižní město, periferie
betonový lidi postavený na sebe
šedivý těsto, euforie
menší i větší panel to tu přežije...

Na start jsem si doklusal z postele za čtvrt hoďky. Někteří to měli ještě blíž a někdo (Danny) dokonce koukal na lampióny z ložnice. Závodní prostor jsem jakžtakž znal z Tour de Jižní město, ale výhoda to nebyla. Na sídlišti vyrostlo totiž nepřeberné množství keříčků, stromů, hřišťátek, schodů, plůtků, zídek a kontejnerů. Většinou se teda běželo panelák zleva zprava, ale muselo se furt koukat do mapy, jít plynule, ale přitom na krev. Prostě paráda.

Na jižním městě je spousta volnýho místa,
spousta volnejch ploch kde se můžeš realizovat,
na jižním městě tě spousta věcí čeká,
neptej se kolik je o'clock a zkoušej s tim něco udělat

Jako bonus nám kontroly hlídal vítěz Euromeetingu a aktuálně 12. nejlepší Evropan na klasice (Šéďa) a v cíli občerstvovali mistři světa v pseudoromantické disciplíně (Kládin s Bramborou). Ladit před SP ve Švajcu přijely Dana s Topinou. Fandila i Berta.

Ty vole,ty vole,vidim kolem sebe samý krabice,
nekonečný řady balkonů a ulice
špinavý od toho jak drolí se tvý panely, na kterejch celý město stojí
Zhulit se!
někomu připadá to jediný co vede ven, zmýlen buď pochválen nápadem
uzavřít barvu pod tlakem v plechovce
a vodejít se projít v noci mezi krabice

Poslední rychlost jsem šel před 18 dny na Mattoni desítce a od té doby jen smrkal a polykal medikamenty. Proto mě dost překvapilo, jak se mi šlo parádně. Asi když dojde na asfaltové dobrodružství, moje svaly vyhrabou poslední zbytky sil, aby si to hlava užila. Největší záludnosti na trati byly: zatarasený průchod (K2, +4“), zeď nezeď (K17, +8“) a kombinace přelezitelného plotu a nepřelezitelné zdi (K18, -1“). Nakonec jsem zvítězil hladce, neboť jsem porazil jednoho Hradce a jednoho z Hradce (vtip a rým zároveň, kdyby to někdo nepochopil).

Takže ještě jednou díky Pragovákům za progresivní přístup k pořádání lampiónů!

Web závodu.

Night two-girl-relay

Kašílek se přehoupl v něco, co ani doktorka nebyla schopná identifakovat, proto mi nasadila antibiotika. Já ale moc dobře vím, že mě postihl prasečí mor. Každopádně jsem přišel o mistrák na klasice, na který jsem svědomitě trénoval na pětidenních a PPčkách. Asi aby mi to nebylo tolik líto, dostal Bet explozivní průjem a taky nejel.

Tudíž kromě sledování mezičasů (doufám, že to byl jen test a uživatelské rozhraní bude na svěťáky lepší) a přebalování nebylo do čeho píchnout, tak jsem našim dvěma závodnicím připravil další etapu do seriálu Home Sprint Cup. Zase se běželo v Předsíni, ale tentokrát to byl nočák s hromadným startem – velice romantická disciplína. Bez reflexů, aby to bylo těžší.

Obě závodnice odstartovaly a já stál na štaflích a vše natáčel kamerou. Červená čára jsou postupy Myši (zvířata mají červené oči, když na ně v noci posvítíte, to dá rozum), bílá je Berta (půjčil jsem jí Magicshine).

První dvě kontroly šly závodnice různé, ale rovnocenné postupy. Na třetí Berta neubrzdila kočárek a zajela až do ložnice, čehož využila Myš. Aby ji Berta neviděla v dohledávce, zavřela oči a běžela po hmatu (k tomu mají myši takové ty fousky, to dá rozum). Ujala se tedy vedení a už už to vypadalo, že náskok udrží, ale nervozita si vzala svou daň a Myš se totálně ztratila na pětku. Berta ji pohodlně předsvištěla a frčela na sedmičku, ale nechala v dohledávce a Myš svou ztrátu vymazala. Rozhodovalo se do cíle. Berta zvolila jistou obíhačku, čímž vyhrála závod, protože Myš našla cílovou krabičku až napotřetí.

Jinak v Bečově vyhrála suverénně Dana a v chlapech všem vypálil rybník Kody, který asi zrovna nemusel brousit tartan. Tak držím všem palce na svěťácích v Zanziku!

Home Sprint cup

O víkendu jsem potřeboval dospávat, takže jsem oželel lampióny a potenciální třetí místo v Hummlovi a vyrazil aspoň na desítku po kočičích hlavách a hovínkách. Celý týden mě trápí kašílek, tak jsem osobák i prize money zavrhl a soustředil se, abych to aspoň nezkazil Žaket týmu. Podle pořadatelů jsem i přes nahlášených 32:30 měl startovat až ve třetí vlně, takže první závod byl dostat se alespoň pár metrů za Beta, který se rozcvičoval s černochama. Povedlo se, já vyrazil, vyšlápl pár kanálů, a do cíle spokojeně doběhl za 33:15.

Na neděli jsem nachystal domácí sprint. Do kategorie D2 (dámy do dvou let) se přihlásily dvě závodnice – Berta a Myš. Obě jsou zatím neregistrované a já jako jejich manažer zatím čekám ne nejvýhodnější finanční podmínky.

Trať vedla předsíní, rychlým, rovinatým terénem s řadou umělých objektů, podloubí a zdí. Byly zakázány boty s hřeby, což zvlášť Myš nesla velmi těžce, protože si musela zafačovat drápky. Trať postavil Mrazák na mapě Předsíň (1:10, mapový klíč MYŠŠOM, autor Mrazák) a líbily se. Byl to klasický městský, velmi rychlý sprint, chyby se dělaly z nekoncentrace jako přeběhnutí kontroly, odběhnutí špatným směrem apod., jinak se ztrácelo hlavně běžecky. Organizace opět klapala, počasí vyšlo - další z pěkných sprintů.

Sprint nakonec neměl vítěze – mladší ze závodnic (Berta) tak dlouho lovila signál na GPSce, až z toho usnula a nestihla start. Myš začala velmi dobře, na všech mezičasech vedla a v cíli měla nejlepší čas. Jenomže byla přistižena, jak si cestou na sedmou kontrolu odskočila do klece pro občerstvení. U klece však stáli pořadatelé (Romča) a Myš nekompromisně diskvalifikovali, protože klec byla kreslená jako nepřekonatelný plot (závodnice byly ještě před startem upozorněny na záludnosti mapového klíče).

mapa závodu

trať v reálu

Berťule na startu

Myš na divácké kontrole

Boskovice – Rysákova vrstevnice

Na letošní spritový mistrák jsem odjížděl s přetěžkým úkolem – ve špatné formě obhájit titul. Osud se mě navíc pokusil ještě víc rozhodit tím, že na D1 zapálil dva kamiony a já tak o půl hodiny nestihl karanténu. Čekal jsem reptání od pořadatelů, ale místo toho mě hned odchytil Sopy a udělal se mnou interview pro televizi. V pořádku.

Trať vypadala podobně jako jsem si ji naplánoval podle základní mapy a smartmap: dvě kontroly v parku a pak městem s víceméně rovnocennými volbami. Důležité bylo zůstat v mapě a neztratit fyzické nasazení. Nakonec se mi šlo fyzicky nádherně, ale udělal jsem tři cca 10 vteřinové chyby – jednou jsem právě polevil v koncentraci a oběhl blok navíc, pak se nachytal na vnitřní roh zdi (viz. dále) a pak těsně před cílem (viz. dále). Postupy ze závodu na obpostupy.cz

Vnitřní roh

Občas si říkám, jestli by nestálo zato používat pro umístění kontroly tečku v mapě – jako to mají LOBáci. Přesná poloha kontroly se sice dá vyčíst z podpisů, ale na 20 vteřinovém postupu si sotva pohlídám kód, v lepším případě i přečtu roh zdi, ale který roh – to už je fakt loterie. Tak jsem radši naběhl nejdřív dolu s tím, že to bude menší ztráta, než kdybych nejdřív běžel nahoru a kontrola byla dole. Něco podobného se povedlo i Topině – bohužel to bylo na MS a chyba byla na dvě minuty...


Překonatelný plot

Na Rysákovy překonatelné ploty už jsem zvyklý z MS v Olomouci – metr a půl vysoké, v lepším případě bez tyčí nahoře a které by přeskočil akorát Bába, ostatní by si natrhli kušnu. Ani v Boskovicích Rysák nezklamal:


Vrstevnice ve schodech

Asi nejkontroverznější věc na mapě – tlustá vrstevnice přes schody. Na první pohled nešlo rozeznat, jestli to je sráz nebo červeně vyznačený zákaz. Pár vteřin jsem teda ztratil luštěním, pak jsem si řekl, že to asi vrstevnice bude, ale než riskovat závod, radši ztratím pár vteřin na obíhačce. Škoda, před tímhle postupem jsem ještě bojoval o stříbro...


Prostě Rysák si to u mě může vyžehlit jen tím, že konečně přemapuje Stromovku a uspořádá tam pro mě svěťák.

Ráno jsem šel do Toiek a asi v noci pořádně foukal vítr, protože dvě to neustály a skutálely se skrz celé letní kino a pěkně to tam pohnojily.

PPčka 2011

Kdo se chtěl něco dozvědět z MS, kliknul nejdřív na Olafa, pak na Beta (případně obráceně), ale protože kluci mají konečně prázdniny, stejně všichni skončí tady. Jak známo, letos jsem MS vynechal (a ještě že tak, ale to je zase jiný příběh), ale otiskuju alespoň mapy z letošních PPček, které byly jako vždycky luxusní. Na TUR stránkách je vše včetně povedeného videa, o podrobnostech píše Báša.

Na rozdíl od MS se u nás (zatím?) za běhání s GPSkou s displejem nediská, takže stále sem můžu hrnout záznamy z tratí. I když proti tratím z MS (např. middle) je to o ničem, protože já se zaprvé neztrácím a za druhé ve skalách si signál lítá jak splašenej. Asi nejzajímavější je postup na čtyřku z Bajeříkovy klasiky, který jsem po docela dlouhém váhání brutální obíhačkou vyhrál.





Ještě perlička na závěr (shoda jmen je čistě náhodná:):
http://www.bory.cz/cs/piroda/pirodni-pamatky

Bohemia 2011

Po příjemné zkušenosti z loňska jsem opět navštívil Miřejovice s cílem nalízat před pětidenníma trochu asfaltu do zásoby. Loni jsem dostal úpal, letos naopak chcalo a foukalo. Od půlky jsem navíc musel běžet s tílkem v ruce, protože se na mě přilepilo a já nemohl dýchat. S časem 1:11:15 jsem nadmíru spokojený - vzhledem k počasí a vzhledem k tomu že jsem to celé odtáh sám (mezičasy 16:42,16:32,17:00,17:21,3:40). Kdo si ujíždí na videu, tak tady je jedno přímo od pořadatelů.

Miřejovický půlmaraton 2011

Dva dny poté jsem se přesunul do Nového Boru na tradiční Bohemii. Původně jsem ji chtěl vyhrát, ale po první etapě jsem pochopil, že točit na dráze a asfaltu mě na brutální 75 minutové skalní klasiky úplně ideálně nepřipravilo. Nový cíl byl teda silově vytrvalostní příprava na podzimní lízání asfaltu.

I když jsem měl v etapách problém vejít se do první desíty, dva dílčí (nakonec hlavní) úspěchy jsem přece jen zaznamenal. Za prvé jsem vyhrál mikrosprint. Podle popisu disciplíny jsem myslel, že v tričku sesbírám na 100x100 metrech 20 kontrol a půjdu do Téčka. Nakonec z toho byl regulérní pětiminutový parkový sprint.

Mikrosprint na Bohemii 2011

No a druhý vrchol byly pivní štafety. O tom více na Beermentalu, za který jsem měl tu čest běžet, protože Lebku v Norsku opíchal boreliózní komár. Ve složení Já, Hóna a Hendy jsem navázal na šest let starý triumf ve složení Já, Pekka, Lála.

Mistři Evropy v pivních štafetách 2011

Pivní na Bohemii 2005

Abych Bohemii tak nějak po Béďovsku shrnul - perfektní zázemí, shromaždiště, organizace, propagace atd. Mapově i fyzicky hodně náročné tratě, které byly skvěle postavné. Kapka s Lebkou na startu, fandící Terezka na občerstvovačce, Mára s Béďou na věži, Vocas s foťákem, hubený Morče, Kapří kapela poslední večer, teplý Óčko, ještě teplejší Téčko a super diskotéka Za Kostelem - prostě paráda.

Po čase jsem vzal GPSku opět do lesa, takže nabízím své postupy ke koukání (do poslední etapy jsem kvůli křečím nenastoupil):

Bohemia 2011 - 1.etapa

Bohemia 2011 - 2.etapa

Bohemia 2011 - 3.etapa

Bohemia 2011 - 4.etapa

Czech Championship in brainless running (5000m on track)

Protože nominačky jsou ve Francii a já jel podle rozpisu (ale loňského) do Itálie, připravil jsem se o možnost zničit si kotníky v půlce srpna na MS. Cestou domů jsem jel přes Brno, kde postavili nové modré voňavé mondo a kde zrovna probíhalo MČR na dráze. Nějakým zázrakem jsem prošel selekcí a mohl tedy startovat na 5000m.

Konkurence byla našlapaná, z čehož jsem byl trochu nervózní, protože poslední tréninky na dráze mi moc nadějí na lepší než poslední místo nedávaly. Ráno jsem si proto ještě dal nějaké kopce a v době kdy normálně chodím znaven klikáním spát (21:30) jsem se postavil na startovní čáru. Únavu jsem odstranil kofeinovou ampulí a hlad zahnal gelem Multipower (mimochodem nejhnusnější gel co znám, ale dostal jsem ho zadarmo...). Poprvé se mi stalo, že jsem byl na startu nejstarší, takže jsem si připadal jako Liška (že jsem nejmladší). Další neobvyklost na atletice je, že v době, kdy orienťáci sundávají šusťáky a začínají se rozcvičovat (25 minut před startem), atleti se už řadí na startu. Tam podle počasí buď dostanou úpal nebo vymrznou. A dělat Škorpila (močit těsně před startem na dráhu) se taky moc nedá (ale že se mi chtělo). Taková je královna sportu.

Se snem běžet pětku pod patnáct jsem rozloučil už před měsícem, když mi atletickou přípravu přerušily lampióny, vedro a kašílek. Z toho vyšel můj cíl byl neudělat ostudu (jít pod 15:40) a nebýt poslední. Plán začít první dva kilometry radši na jistotu po 3:05 vzal za své už po první dvoustovce a dvojku jsem probíhal za 5:59 na předposledním místě. Pak se trochu zpomalilo, někoho jsem i předběhl a v závěru mě ofinišoval vítězný Kocourek (14:06). Mně bohužel ještě jedno kolo zbývalo, ale i tak to stačilo na celkem slušných 15:22,69 - jen 3 setiny za letošním časem Adama Kouby a čtvrté místo od konce. Mohlo to být i o něco lepší, ale síly mi před závodem ubralo i to, že v Brně jezdí MHD jen do sedmi, takže jsem musel jít čtvrt hodiny pěšky od šaliny.

Mám tedy jeden nevyužitý limit. Pokud by ho chtěl odkoupit Eda (zatím nemá vůbec) nebo Bet (nedal ho o 15:50), za pět lahváčů je jejich.