VelKun*a 2012

Gratulace a poděkování za článek Betovi.

Stárnu, tuto skutečnost jsem zjistil včera, když jsem se večer po startu Velké Kunratické cítil unavený a ani jsem nevyrazil na koncert, ty vole. Kde jsou ty roky, kdy jsem v sobotu před VK závodil na Turmanovi a veselil se až do 4 hodin ráno...

Naštěstí pro samotné výkony, je moje stárnutí pouze ku prospěchu! Letos opět obhajuji poslední dotované místo a zase se o kousek přibližuji legendárním časům Lišky (11:50), OK Toma (11:58) nebo Bořana (12:03). Ale pořád mi chybí 20s a ty budou za rok bolet! Letos mě na stupně doprovodil Šéďa, který konečně prodal to na co má (ionťáky USN).

výsledky

A teď drobná analýza výkonu:

Letos mě dost překvapil Alda, který vystartoval jako správnej bejkys a před Hrádkem mi dával dobrých 5s. Já se po startu snažím většinou šetřit síly, abych byl schopný rychle vyběhnout Hrádek. To se mi letos povedlo. Ale pak jsem umřel. Dolů z Hrádku jsem sotva seběhl a na rovince před posledním kopcem mě předběhly koroptve z místní ZOO. Já se tam snažím nabrat poslední síly, před třetím kopcem. Ten se mi letos obvzlášť nevydařil (laktát 18, tep 210). Tenhle kopec se stejně jako Hrádek už jde na krev a toto tempo pokračuje až do cíle. Do příštího roku mi zbývá zodpovědět, kde ušetřit 30s.

Jak jsem zjistil, tak na Velkundu nemá smysl trénovat. Oproti loňskému času 12:09, kdy jsem po HROBu dal jednoho Emila, jsem si pohoršil o 14s, a to jsem několikrát potrápil kopce na Přehradě i dráhu na Pošepňáku! Velkunda prostě sedne nebo ne. A mně skoro nikdy, protože jsem asi fakt jen lízač asfaltu. Vždycky doběhnu do cíle naprosto vytuhlej, plivu krev a přísahám, že už tuhle pí*ovinu nikdy nepoběžím. Jenže pak mě ti pitomci (co odmítali přihlásit Flašku, zato Liška běžel dvakrát) vyhlásí na šestém místě, pošlou kapříky na účet (pěkně hubený) a přibalí krásné tyrkisové tričko a nepoužitelný XXXL Craft od Vavryse. No a moje Krčákovské srdíčko zaplesá.

Lahváč, tréninkáč a kapři z Berounky

Ve středu pořádal Pakuo se Sosnou a mladým Sosnou lahváč v Lysolajích. Jako u Pakua už tradičně, nebyl to “jen obyčejný” lahváč, ale kombinace zapeklitých pravidel, která byla jasná jen do první otevřené zátky. Ovšem závod stál za to: Pakuo se Sosnou zmapovali hned tři nové mapy, mezi kterými se přebíhalo po zeleňavce. V lese bylo přes 60 Braníků, a protože se na poslední chvíli odhlásil Zhaly (patička) a Myro (BT souboj s Hendym), vycházel na 7 závodníků slušný teoretický průměr.

Startovalo se skorelaufem na mapě 1:2000 v PP Housle v terénu podobnému zvlněnému golfovému hřišti. Většinu piv vysál Jehovista, který si tak vytvořil slušný náskok. Pro mě to znamenalo 1. a 2. pivo.

Následoval přeběh s dvěma průzkumy terénu. Bohužel jsem nepochopil, že můžu na každém vysát jedno, tak jsem běžel rovnou na druhý (3.) a nerochnil se s Ondřejem v kašně. Na mílovém přeběhu se projevila moje a Pápnova fyzická nadvláda, takže jsme dorazili na druhé stanoviště s velkým náskokem (časovým). Hrdinsky jsme si naplánovali pět kontrol a vyrazili. Zase se mi stalo, že mi postupy byly nad mapou zcela jasné a když jsem se zvedl a odběhl, navalila se mi pivní pěna do mozku a vůbec jsem netušil, kam mám běžet. Ale přece nebudu za blbce a nevrátím se znova mapovat (beztak by to dopadlo stejně...). První byla jasná – strom u cesty. Jenže přihlížějící Sosna nás znervóznil a my začali hledat o strom dál. Oblezli jsem tolik stromů, že jsme rovnou vyrazili na další kontrolu, kterou jsme si ale už vybavovali jen mlhavě. Cestou na ní jsme prošli kolem třetí, aniž bysme o tom věděli. Domotali jsme se na nějakou louku uprostřed lesa. Já jsem zkusil naběhnout do lesa, kde jsem tušil, že by kontrola mohla být. Pak začalo křoví houstnout, já dostal strach a vrátil se za Pápnem na louku. A přitom jsem byl tak blízko... Pak jsme se domotali na další louku a to už jsme nevěděli vůbec kde jsme, ani kde je mapa. Byl jsem na dně, ale věřil jsem Pápnovi, že když ho nezlomilo Turecko, vrátíme se živí i odsud. Nakonec jsem zbaběle vytáhl buzolu a vyrazili jsme směrem na severovýchod (to bylo jediné, co jsme si pamatovali), kde jsme tušili čtvrtou kontrolu. Cestou jsme zase minuli třetí a místo po cestě jsme bušili Lysolajským napalmem (ne nadarmo prostor sousedí s legendárním Potkanem). Na poli jsme si mysleli, že máme vyhráno, ale i tak jsme kontrolu na louce (jednodušší už snad být ani nemohla) hledali přes deset minut (4.). Braník v nás jen zasyčel.

neúspěšná část závodu

Pátou kontrolu jsme už vzdali a běželi přes strom (napodruhé jsme ho už našli – 5.) k mapě. Namapovali jsme rozhraní znovu a vyrazili na jistotu, ovšem to by nebyl správný lahváč, abysme si pořádně nezahledali. Půl hodiny jsme rozrývali hlínu a nic. Pak přiběhl Hynek a našel ji hned. Ale to už jsem ze zoufalství šel zkusit zase napalm – a to by nebyl lahváč, abych ji hned nenašel (6.). Mezitím už ostatní vyrazili na druhý přeběh, ale já ještě zkusil štěstí – a vyplatilo se: tři exáče během deseti minut (jeskyňka a dvě s Jéňou ve svahu, 7.-9.) mi vrátily chuť do závodu.

Na přeběhu už samozřejmě nic nebylo, ale u Matěje nad mapou seděl opět Pápn. Namapovali jsme zase klasicky 5 kontrol a už na první zabloudili – a to to bylo po silnici... Naštěstí pod druhým smrčkem se leskly dvě kuželky (10.). Na další bylo jen jedno a Pápn byl rychlejší. Já to narval zpět na mapu, jenže opačným směrem a skončil jsem v nějakém lese. Tak jsem to narval na další opačnou stranu a zase skončil v lese. Přece se neztratím na sídlišti o velikosti tří ulic?! Ale co se nestalo, druhé zabloudění mě dovedlo přímo na kontrolu, kterou zrovna přišel hledat Jehovista. Tak jsem taky dělal, že hledám, a za chvíli byly naše (11.). Poslední sprintík už jen korigoval Jehovistovo vítězství (13), moje druhé (12  - osobák) a Štěpápnovo třetí (11) místo. A na rozdíl od Jehovisty jsem neblil (i když jsem se snažil...). (výsledky zatím neoficiální)

Lahváč to byl parádní a kdo nepřijel, může jen litovat, protože já jsem ještě lepší neběžel. Sprintové úseky střídaly middlové dohledávky a klasikové přeběhy. Do toho výhledy na osvětlenou Prahu, přátelské krkání na kontrolách a bratrovražedné souboje na průzkumech terénu. Jen škoda, že jsme spěchali domů a nedali ještě s Pakuem jedničku u Matěje, kde jsem každé úterý několik let po sobě běhal s Kotlářkou.

Odkaz na celou mapu s postupama:

Nevím jak oficiálně, ale já už mám konec tréninkového roku, a protože si stále eviduju to málo, co naběhám, dávám ke stažení (prázdný) tréninkáč Mrazák pro rok 2013 (odkaz v liště vlevo). Jestli někdo začíná jindy, stačí jen změnit datum na prvním dnu. V zipu je excelová verze jak pro PC, tak pro mobil – v Androidu se mi nejvíc osvědčila aplikace Sheet To Go. Oproti minulému roku jsem přidal kolonky pro lyže (na ty jsem v létě nemyslel) a kolo (konečně jsem si ho pořídil).

moje udržovací součty 2012

Také bych rád upozornil na middlový orgasmus z minulého týdne na kraji Prahy (odkaz na mapu) a na PZ všech PZ* - Královodvorský čtverec. Letos se moc konkurence nesešla, takže jsem to vyzobal až do dna a dokonce i Romča si vylovila svoje první kapříky ze silničního závodu!
*peněžní závod

Total Recall

Připravil jsem malé ohlédnutí za klasikou na Kosti. Bohužel nápad byl lepší než realizace, jsem holt videoamatér (ale s jiným zaměřením než Kapka s Lebkou)...

Inspirací pro mě byl Betův článek v časopise OB, kde informoval o možnostech analýzy v aplikaci 3D Rerun od Honzy Kocbacha. Nejdřív jsem chtěl využít rovnou záznamů GPS z TracTracu, ale ten má skoro nulovou použitelnost - jde jen pustit závodníky intervalově nebo hromadně ze startu. Ve 3D Rerunu je mnohem víc možností a já jsem využil hlavně hromadný start z jakéhokoliv místa, tedy ideální analýza voleb postupů, kdy si pustím všechny závodníky z jedné kontroly na druhou. S mapou se dá navíc jakkoliv točit, naklánět a přibližovat. Celý proces jsem doteď nepochopil, ale prostě hodím mapu do archivu a další den je tam odkaz do 3D Rerunu. No a na mapě z klasiky se objevila i možnost importovat tam GPS záznamy z TracTracu - úžasné. Odkaz zde.

Bohužel video se nějak zrychlilo a kvalita záznamu se zhoršila. Ke konci tratě už nešlo nastavit všechny na jedno místo, takže je v ocáskách trochu zmatek. Je to prostě taková ochutnávka před Fundovaným rozborem v časáku a ponouknutí k využívání GPS (evidentně se za běh s GPS hodinkami ani na MČR (navíc se statusem WRE) neDISKá), nahrávání záznamů do archivu a analýzu ve 3D Rerunu. Takže si užijte aspoň písničku a nechte se na závěr pozvat na večírek, který už proběhl - prostě Total Recall.

Původně jsem dal video na YouTube, ale mají chytrého robota, takže mi obratem napsali:

Vaše video může obsahovat obsah chráněný autorskými právy.
Vaše video je blokováno všude kromě těchto zemí:

Americká Samoa, Americké Panenské ostrovy, Guam, Marshallovy ostrovy, Menší odlehlé ostrovy USA, Portoriko, Severní Mariany, Spojené státy.

Asi jsem narušil příjem tržeb Hollywoodu a kanadské kapely. Uvidíme, jak dlouho vydrží tady :) Jenže Bolgger aplikace zase dramaticky zhoršila kvalitu, kdyžtak originál je zde.

Osobák na Hruštici

„Ontologie je explicitní specifikace konceptualizace.“

Tak kvůli tomuhle jezdím o víkendech do Hradce...

Tenhle víkend byl co do běhů mimo dráho hodně nabitý. Ti nejlepší dostali kapříky na Salomonu v Motole, další kapříci plavali na Ladronce (kupodivu proběhnout se po hovínkách za 300,- nalákalo 700 lidí), ale já ctil tradici a vyrazil na podle mě nejhezčí a nejtěžší silniční závod v ČR - Hruštice (potvrdí bratři Vodáci, své o ní ví už i Olaf). No a ti úplně nejlepší jeli na Kapříky do Vodňan, snad si o tom brzo přečteme na Beermentalu.

Je to zvláštní, ale i když jsem starší a míň lížu asfalt, tak se pořád zlepšuju. Nejspíš to bude tím, že dřív jsem jezdil na Hruštici rovnou z párty na Hainikově chalupě a letos jsem si dal jedničku u televize a šel v deset spát.

2007 - 51:25
2008 - 50:55
2009 - 51:31 (pršelo)
2010 - 50:27
2011 - vynechávám kvůli maratónu
2012 - 50:05

Bohužel se mi opět nepodařilo pokořit magickou metu 50 minut, která je sice v porovnání s historickými výkony kanál (např. Pešava 46:19, Aleš Drahoňovský 48:12, Sýkorka 48:36), ale aspoň jsem konečně říznul Kačora (50:10).

Dokonce jsem i vyhrál v tombole, asi proto, že nepřijel pan Doucha, který vždycky něco vyhraje.

A to nejlepší - svoji premiéru si odbyla i Romča a neběžela vůbec špatně (1:07:18), pouze minutu za předloňským časem Dannyho.

Pár fotek z místní kroniky:

PS: Lochnes, příště víc dotuj třetí a čtvrtý místo, já asi lepší nebudu :) Ale i tak dík!
Výsledky 2012

Konec sezóny

Poslední velký závod sezóny (pak je ještě Kapr, HROB a SJC oblž) je tradičně štafetový víkend. Zhusta to zase perfektně uspořádal, ale bohužel dojel na to, že se mu nechtělo lepit kódy na stojany. Sice se nic moc nestalo, ale na základě jistého protestu se musely štafety zrušit. Tak aspoň nebude brečet Liška, kterému jsem málem zkazil celý podzim. Na družstva už bylo všechno v pohodě, ale zase chcalo a chcalo. Pivo moc neteklo, což byl od Zhusty možná záměr pro omezení kriminality mládéžé.

Jak říká Buzna - když nevíš jak to říct, řekni to Powerpointem. Stejně tak platí u mě na blogu - když už Béďa všechno napsal, řekni to quickroutem. Naštěstí Zhusta ukončil můj syndrom "mapu mi přiveze Jaromír až další tejden", protože na web vystavil mapy se všema variantama (fakt se jim povedly). Takže v archivu přibylo nejen semifinále na klasice, ale rovnou i štafety a družstva. Za štafety se trochu stydím, vyškolil jsem se jak malej kluk.

Štafle:

 

Družstva:

Nejlépe zachytil atmosféru závodů tradičně Kade na svém fotobloku:

   <-- já

Mistrák Klasika Kost

Vrchol podzimní sezóny přišel poslední víkend v září. Běželo se na Kosti, kde to znám jako svý boty. Už jsem tady běžel několik žebříčků, pépéček, soustředění a naposled předloni Euromeeting. Jen srpnové soustředění s Aljošou jsem vynechal, to už by bylo blbý. Letošní mistrák na klasice byl ale o něčem jiném než o znalosti skal - byl o fyzičce a o volbách postupů.

Na úvod bylo semifinále směrem na Kacanovy. Běželo se v nudli lesa, pak po poli, pak zase v nudli, pak zase po poli, pak kolem baráku, kde jsem byl tuším 2008 na Turmanovi, pak zase po poli, pak přes údolí a do cíle. Trať nebyla nic moc, na druhou stranu co v takovém terému postavit. Šlo spíš o to se rozběhat, seznámit s mapou a postoupit. To se mi po standardním výkonu povedlo ze čtvrtého místa. Udělal jsem asi 2x30" chyb, ale možná víc, bohužel mezičasy nejsou.

Finále nás podle očekávání protáhlo roklema v severní části Kosti. Držel jsem se Šéďovy metody "všechno okolo a stejnou cestou zpět", protože tohle platilo na Euromeetingu a navíc jsem si momentálně jistější na rovných cestách než ve skalnatém terénu. Naopak reproši co na to měli, chodili všechno rovně. Co bylo lepší a hlavně pro koho, zatím nevím - od pořadatelů se mezičasů asi nedočkáme, snad bude nějaký rozbor v časáku, kam se se svýma exotickýma obíhačkama třeba dostanu.

Mapa byla výborná, generalizace mi sedla při dlouhých přebězích, ale horší to bylo na dohledávkách - měl jsem problémy do mapy vůbec vidět. Na dohledávky jsem si musel zastavovat a mžourat do mapy zblízka, takže jsem ztrácel pár vteřin na každé kontrole. Příště už asi půjdu s lupou.

Od začátku jsem vyrazil svojí standardní rychlostí a spoléhal na svůj tradičně rychlý závěr. To jsem ještě netušil, jak rychlý bude. Kontroly nacházím jednu za druhou, obíhám co jde a dlouhý postup jdu rovně (je podobný jako na EM). V protivce za šestou kontrolou potkávám Beta, který startoval 9 minut za mnou. Ty vole, to už mě stáhl o 3 minuty?! Na desítce nechápu situaci a ztrácím 2 minuty. Zbytečná chyba. Na druhou stranu takovýhle impulzy občas potřebuju, pěkně mě to nakoplo a na obíhačce na jedenáctku to pálím, co to jde. Před kontrolou potkávám Osina a za chvíli se už v hustníku směju do kamery. Přežil jsem middlík v pičoidu (rozdělovací metoda, která většinou nikoho nerozdělí), ve kterém jsem potkal Píchala a Udra. V obíhačce na devatenáctku počítám, jak na tom jsem. Asi nic moc - Osina jsem nedoběhl, Píchal mi asi dává a tahle obíhačka byla asi pěkná pitomost. Pro jistotu obíhám i na dvacítku. Když k ní přibíhám, akorát k ní zespodu přilezl Bet s Osinem na zádech. Bet vypadá pěkně našláple a já čichám příležitost. Před chvílí jsem šoupl gel a na obíhačkách si celkem odpočinul. Házím kotvičku a ťukám si to za Betem. Na 24. nechápu, proč Bet běží kolmo dolů a pak zase nahoru - ne není to příprava na Velkundu, ale takhle se měly dneska volit postupy. Teda když na to člověk měl. 24. razím první, protože se Betovi nechce do průchodu. Pokračuju traverz, ale Bet zase kolmo nahoru. Trochu mě znervóznil, ale na další jsme zase spolu. Na 27. Bet nezvykle dlouho (asi 2 vteřiny) mapuje - aha volba. Mrknu do mapy a vidím nádhernou cestovku. Ale to už Bet zase líže vrstevnice. No co, teď už není co ztratit, šup dolů a cestovka - jen o 10" pomalejší. Po hodině je jasné, že jsem běžel 25 minut nejen s mistrem světa, ale i s mistrem republiky. A zas tak hrozný to nebylo :) Nakonec jsem skončil na osmém místě, i díky tomu, že Kubátík je trouba a běhá klasiku bez gelu - tohle není juniorský. Takže spokojenost, přece jenom ač fyzická příprava nebyla špatná, tak ta mapová byla jen před týdnem na borském oblasťáku.

Závody byly perfektní, navíc okořeněné banketem, ale ty mezičasy (a i startovky) jsou fakt ostuda, to mě nenapadlo, že takový megaklub jako OK99 tohle podcení... Výsledky. Naštěstí Bestík umí lepší výsledky, i s mezičasama.

mapa Kost v mém mapovém archívu

Krásný, rychlý, výživný

Tak zhodnotil Štěpán Hostivařský lahváč. Ale postupně:

Nejdřív to bylo v sobotu dopoledne na Konopišti rychlý. Soutěžní komise (nebo vím já kdo) totiž zkrátila sprint na 12 minut. Já bych klidně nechal 15, když už se někam táhnu, tak si to chci užít a koneckonců ani ve světě se to moc nedodržuje. Ale i tak jsem stačil vyrobit dvě boty - nejdřív jsem minul strom a následně odběhl o 45° jinam a pak jsem vymyslel boží postup přes zámek, kterej ale vedl přes muzeum a tam mě bez lístku nepustili. Ovšem řečí odčítače - bez těchhle chyb bych samozřejmě vyhrál. Mapa je v archivu - viz zbrusu nový odkaz v levém sloupci.

Pak to bylo v sobotu odpoledne na štafetách taky rychlý. Tratě jsem stavěl já, ale závodníky jsem podcenil, takže běželi trochu rychlejc, než jsem plánoval. Na druhou stranu už bych to neměl kam víc namotat a třeba Sosák se ztratil na 3 minuty. Pivo teklo, tráva byla posekaná, napalm v lese moc nebyl, tak se to snad líbilo.

Další rychlý, ale už výživný krosík jsem si střihl v neděli v Babicích. Běžel jsem na Mirka, to znamená na kole tam, po závodě dvě piva a na kole s Jiřinem zpátky. Jenže na takovýhle divočiny nejsem zvyklej. Naštěstí před závodem prodávali gely a po závodě jsem vyhrál koláč. V lese mi fandil legendární Vlastík Zwiefelhoferů a na bedně gratuloval olympijský vítěž v kombinaci pseudosportů David Svoboda.

Běhám za Babice(ma).

A konečně v úterý jsem uspořádal lahváč na památku trenéra Brázdy. Zúčastnilo se nebývalé množství 13 závodníků a dokonce přišli 3 diváci (z toho jedna Berta po startu usnula). O vítězství se podělil pan prezident (ten vysbíral náhorní plošinu) a pan Pápn (vzal to jako rogaining - s bratrem vypili nejvzdálenější hnízda). Poslední byl Bokovka, ale jen do té doby, než se vrátil k ohni, pak se během půl hodiny dotáhl na čelo. Závod byl rychlejší než jsem čekal, piva byly vysáty za pouhé dvě hodiny. Pro 13 lidí a v takovém vedru a leteckém terénu bylo 67 piv prostě málo. Já jsem si při roznášení aspoň krásně zatrénoval na klasiku - s dvaceti lahváčema na zádech je každý kopec jak na Kosti.

Mapa s kontrolama. Postupy spoluvítěze: "Start - lesík na louce - prohluben - mapa - vyvrat - prohluben u plotu (dvě) - mapa - strom u plotu - vyvrat nad prehradou - kupka - klady - cil"

Popisy a výsledky.

Pořadatel, divák, oheň, Braníky.

Kuželky, kde jste?

Braník otvírat jedině Braníkem.