Jepičí vrchol sezóny

Podzim je sezóna lampiónových mistráků a všelijakých krosů. Pořádně jsem se nemohl rozhodnout, co bude ten pravý vrchol, takže jsem si řekl, že vyhraju všechno, co se dá a pochytám co nejvíc kapříků. Ostatně jako každý podzim.

wikijepice

Mít každý víkend vrchol sezóny je už svým způsobem dost jepičí - přes týden se ladí a o víkendu se jde na krev. Ladění sestává z kombinace rychlých tréninků a odpočinku. Taky dost jepičí. No a rychlé tréninky jsou taky jepičí - chvíli rychle, chvíli pomalu. K tomu mám ještě poslední dobou jepičí spánek - každé 3 hodiny se Emil dožaduje jídla.

No a aby to nebylo dost jepičí, zařadil jsem ještě proti své vůli další jepičí makrocyklus. Po Hruštici mě bolely nohy, takže jsem pár dní skoro neběhal. Pak jsem chtěl všechno dohnat, až jsem si uhnal zánět koulí (chlapi, bacha na to). Sotva to antibiotika spravila, zase jsem chtěl třemi rychlotréninky všechno dohnat, až se mi kouslo stehno tak, že jsem o víkendu sotva chodil. Po čtyřech dnech kulhání, jsem zase tři dny doháněl, co to šlo. A pak už přišla Velkunda, která znamenala vysvobození z jepičího tréninku a přinesla zasloužený podzimní odpočinek.

Hruštice: počtvtré čtvrtý (foto)

Nakonec tedy účast na vrcholech sezóny nebyla jepičí, ale spíš dopiči.

Hruštice - čas debakl, ale aspoň standardní čtvrté místo a nějací kapříci k tomu
Janovských 11 a 19 - pouze fandím a leduju si koule
Královodvorský čtverec -  pořád si leduju koule, jistí kapříci odpluli po Berounce
STRC Motol - belhám se s kočárkem kolem domu
HULK - doháním trénink na Velkundu
Velkunda - čas opět debakl, ale cíleně jsem to chladil, takže jsem aspoň celý večer neplival krev, na druhou stranu jsem byl jen 10 vteřin od kapříků (ovšem kdo ví, vymlátit peníze z Nakládala mi loni dalo pořádně zabrat)

Tlačil jsem Beta k rekordu, ale nestačilo to.

Další jepičí akce je BT pochod příští týden - chvíli se pochoduje a chvíli se bllllllllllllllll!

hlavně že děti jsou veselý :)

Podzimní bilance

Kromě Velkundy už mě žádný velký závod nečeká, takže přišel čas shrnout, co se povedlo a co ne. A protože mě poslední dobou místo tréninku Berta mlátí a místo regenerace uspávám Emila, myslím, že nadešel čas zhodnotit celou kariéru. Konečně se jako Olaf stanu hobíkem a začnu jezdit jen na Euromeeting.

Protože v orienťáku se počítají jen medaile a těma se můžu ohánět až po letošních družstvech, zůstanu u atletiky a budu porovnávat dosažené časy s těmi, které jsem si vytyčil jako míru špatnosti. Pro někoho budou časy k smíchu, někdo bude jen závistivě slintat. A celé to vyzní jako nechutné honění si ega. Ale proč ne, vždyť proto mi tenhle blok Bet se Šéďou založili.

Po vylepšení osobáku jsem se vždycky poohlížel po nějakém pěkném kulatém čase, který bych pokořil.

3000m
Tuhle distanci jsem běhal jen občas a nikdy na ní neladil a kulatý čas 9:00 mi i teď přijde tak ubohý, že to ani nemá smysl rozebírat. 8:54.

5000m
Pětka už je zajímavější - dá se při ní krásně vytuhnout. Když jsem na dráze chytnul tempo, zacílil jsem na čas 15:00. Jenže ten nepokořili ani lepší o-sprinteři, takže já jsem neměl nejmenší šanci. 15:19.

10km
Desítka mě náramně bavila. Kbelská, Pečecká, Olympijského dne, Krále Jiřího - mňam. Zase se nabízelo krásných a kulatých 32´. Smůla. 32:09.

1/2maraton
Když jsem ho běžel poprvé, připadal jsem si blbě, že si do přihlášky píšu očekávaný čas 72´, abych startoval vepředu (ale pořádal PIM, takže to bylo jedno). No a pak jsem to foukl těsně přes 70´ a od té doby jsem s touhle hranicí několikrát svedl neúspěšný souboj. A dočkal jsem se. Jak říká Šéďa - šel jsem půlmaraton za šedesát a něco. 69:56.

maraton
Svůj první start na atletické klasice už asi nikdy nepřekonám. Hned z toho bylo 2:29:24, takže meta 2:30 mi pak přišla taková nudná. Jenže další kulaté číslo je 2:20 a to už není pro normální smrtelníky.

BT limit
Konečně se dostávám k zajímavějším závodům. Letos jsem konečně dal A-limit (5:44). Ještě musím trochu potrénovat exování a bouchnu tam i VIP (5:30). Tohle je asi jediná trať, kde mám ještě potenciál na zlepšení.

Hruštice
Klasika silničních závodů, kde až na loňský omyl pravidelně obsazuji čtvrté místo. Ale i za to jsou kapříci, tak proč ne. Traťák Pešavy (46:19) není v lidských silách, normálně se běžci snaží o překonání padesátiminutové hranice. Loni mi to uteklo o 5 vteřin...

Velkunda
Na Velkundě je pro mě cíl stlačit to pod 12´ (pro Beta pod 11´). Jenže to se mi zatím vůbec nedaří, i když bych rád napodobil elitní orienťáky, kterým to nedělalo problémy (Bořan, OK Tom, Liška, Ropák, Matěják, Sosák). Ale tahle trať mi prostě nesedí, o čemž svědčí četné porážky od atletů, fitkařů a veslařů. 12:09.

Nicméně neberte to jako loučení se s kariérou. Všechny mety, co ještě nepadly, se stále třesou a hlavně vždycky si jde vytyčit další. A taky musíme příští rok vyhrát ty družstva!

Tak abych nejen já měl motivaci do příští sezóny, opět jsem přichystal tréninkáč. Tentokrát jsem kromě drobných úprav přidal i kolonku Pivo, protože mě brzy čeká další přestup. Takže nová míra špatnosti pro rok 2014 je 365 piv!

Treninkáč Mrazák ke stažení zde a odkaz na liště vlevo (zazipovaný xlsx, 80kB).

Hendy...

Kdo neví, tak tady. A pak tady...

STRC MTBO

V rámci ladění na podzimní vrchol sezóny (Hruštice) jsem si tréninkově loupl Smrčkův Salomon kros v Říčanech a bajkerský družstva na Kladně.

Miloš Smrčka alias Chuck Norris pořádá každý podzim v Říčanech kros. A celkem pěkný. Na mapě Údolí raků, resp. nově Jureček, vybral zajímavou trať - začátek palba údolím (raků), pak zalamovák a houpavě zpátky se zalamovákem dolů. A to celé dvakrát, celkem 11 kiláčků. Sjeli se vesměs hobíci a ambasadoři Salomonu, kteří za to, že nafasují, odběhají i některé závody série STRC. A to je fér.

Takže jsme od startu vyrazili ve třech (Krupička, Skalský a já), ale hned v údolí jsme zabloudili. Nikde nebyly žádné šipky. Pak jsme si všimli bílých teček na stromech (90% byly břízy, takže paráda). Chvíli jsme váhali, jestli to není vyznačený Smrčkův tréninkový okruh, ale pak jsme se po nich vydali a bylo to dobře. Jenže do zalamováku na konci údolí vedla ostrá vracečka, kterou zase kluci přeběhli. Houknul jsem na ně, ale už jsem byl ve vedení, takže jsem to musel tahat. Což nebylo nic moc, když se uváží, že za mnou "klusal" Krup a já ještě musel hledat tečky na každé křižovatce. Aspoň jsme utrhli Skaláka, na kterého to byl moc orienťák. Druhé kolo ale už bylo jasné, takže Krup si zrychlil a nadělil mi minutu a půl. Měl jsem ze závodu dobrý pocit a ještě jsem dostal dvě stovky od Chucka k tomu. Ty mi zaplatily benzín a basu Bráníků (akce v Makru za 4,90 bez DPH), když už Chuck zapomněl na stánek s pivem a buřtama.

Co je ale důležitější, svůj první atletický závod si odbyla Berta. V kategorii do 5 let se utkala s nabušenými soupeřkami na záludné 350 metrů dlouhé trati. Vyhrála (od konce). Ale dostala perník a ten snědla suveréně nejrychlejc ze všech.

Dávej dávej!

Na bajky jsem v neděli zavítal, abych neztratil kontakt s dalšími odvětvími našeho krásného sportu a pomohl Jičínskému týmu. Když mě tam bajkeři viděli, říkali, že jsem si spletl sport. No jen se smějte, blbečkové. Na just jsem si nechal blatníky, zvonek a taštičku s multiklíčem z dealextreme.com. S klipsnama mě podpořil Flaška, který je ani neměl. Už jsem čekal, že místo mě vyšlou do lesa Bertu na tříkolce, případně Emila v kočárku, protože Romči mapník se mi nevešel na řídítka, takže jsem se chystal navlíknout LOBácký. Zachránil mě Tomsky se svým velkoobjímkovým profi mapníkem.

Od závodu jsem nic nečekal (vždyť to jsou bajky, což je něco jako LOBy bez lyží), ale že centrum závodu poznám až podle Kládinova karavanu (cedulky ani lampión nikde nic) a že už tak složitý systém průjezdu a předávky se dá komentováním desetkrát víc zesložitit a že už i na bajkách se jezdí v kompreskách mě dost překvapilo. Naštěstí bajkeři už aspoň přišli na to, že se SI čip dá nosit na prstu a ne jen na jo-ju jako permice na sjezdovky. Ale zatím to jen testujou... Co mě ale nepřekvapilo, byl výsledek našeho družstva - MS. Tedy mimo soutěž.

Zajel jsem perfektní výkon, pouze přehlédnutá odbočka na 20. kontrolu mě stála 10". Porazil jsem Pavla Lochnese i přes to, že jsem byl nemocný, měl jsem delší farsty a jsem ambasador Salomonu (bez soutěže o zajímavé ceny). Má-li být některý závod tím posledním, ať vypadá jako tento. Zažil jsem víc, než jsem kdy doufal.

Pavle, ty jsi prostě ďábel, který dokáže nemožné. Přestože ses do reprezentačního výběru dospělých nikdy nepodíval, jsi schopen předvést výkon špičkové úrovně. Z mého pohledu jsi přinesl právě ty ten obrat, kdy sedmé místo začalo mít zlatý odlesk. Klobouk dolů, máš můj obrovský obdiv.

Chvíli mě mrzelo, že jsme odjeli před výdejem map, ale pak mi došlo, že dneska byla mapa vlastně zbytečná, takže jsem hodil postupy na Bertin surrealistický výtvor:

V čistém lese bylo poměrně hodně cest.

Citace: Olaf+Miška

Gratulace Kodymu k vytvoření nového světového rekordu v BT limitu!!!

Stříbrné břízky zalité bronzem

Příprava na MČR štafet a družstev (viz pěkný, ale zbytečně přetechnizovaný web) začala už na PPčkách, kdy jsem silou vůle dokončil i poslední etapu. Od té doby jsem každý víkend v ruce poctivě žmoulal buzolu a čip. Nevynechal jsem ani u Lochnese na svatbě, kde nám sám ženich nachystal krásné mydlo na Opiččce. Rozumně jsem si zaběhl hned po obřadu, přece jenom den po večírku to nemá moc smysl...

O přípravném štafetovém víkendu už psala Berta, ale finální příprava se konala až poslední dva víkendy před dny Š a D. Využil jsem azylu v Klubu za Lávkou a před Šemanovickou klasikou si zaběhl trénink nazvaný "Císařova prokoplá prdel". Ano, správně - jednalo se o okruhy na Císařově kameni. Klasika pak nebyla úplně v pohodě, za což můžou i kvasnice z Primátora.

Vrchol ladění přišel víkend před dnem Š. Zúčastnil jsem se soustředění v relevantním terénu v okolí Liberce. Tratě byly perfektně připravené Kobříkem a Hendym a roznesené Lebkou. Takový komfort se poslední dobou nevidí ani na represoustředění, tam si kontroly roznáší sami reproši. První trénink jsem nicméně vynechal, protože jsem byl v práci, druhý jsem taky vynechal, protože jsem jel pro Romču a Emila do porodnice, ale třetí trénink jsem si už vychutnal. Následoval BT limit - podrobnosti zde. Čtvrtý a pátý trénink zhatila akce "lehce Zanzik", ale i tak jsem výborně nasál atmosféru těžkého horského terénu.

Přišel den Š. Ondra to stabilně rozběhl a předával mi na 11. místě. Trochu jsem zaváhal na odběru map, kde jsem hledal jednociferné číslo, ale nakonec jsem usoudil, že mapa "004" bude asi pro mě a ne pro agenta MI5. Pak mi kontroly skákaly jedna za druhou a taky mě přeskočil Bet. Ale pořád se kolem mě motali další chlapi, tak jsem si říkal, že je to v pohodě. Před diváckou mě zaskočil výrazný strom, který nebyl mapě, takže jsem kontrolu hledal o 200 metrů jinde. Naštěstí asfaltová vložka v pytlíku (škoda, že mi Blaďas na průběhu nepůjčil kolce) nechala vyniknout mojí fyzičku, takže ztrátu jsem skoro smazal. Vypadalo to na další čtvrté místo, ale Kody si vytrhl nohy z (dál to zná každý) a sfoukl Kubátíka s Ambasadorem a doběhl nám pro BRONZ! Skvělý pocit z týmového úspěchu nezkazila ani oprýskaná medaile a kilo soli do myčky.

Netrvalo to dlouho a přišel den D. Naše SJC-BT družstvo mělo nejvyšší ambice, které se nakonec nenaplnily, ale i tak jsme po skvělém výkonu všech členů vybojovali STŘÍBRO. Začátek jsme si pohlídali a když Hendy naložil reprošovi Danáčovi, bylo pěkně zaděláno. Osmistovkařka Martinka ukázala, že hledání lampiónů ještě nezapomněla a plácla mi kousek za Dýmem. Toho jsem stíhal asi do třetiny závodu, ale pak se naběhlo do žlutozeleného humusu, který mě zamotal a ztráta se vyšplhala ke dvoum minutám. A když jsem pak ještě vyžral spodní farstu před diváckou, předával jsem tři minuty po Žabinách. Bohužel mě ale skvělým výkonem na půl minuty stáhl Pája Hradec, což byl začátek konce naší zlaté cesty. Pak už Dana se Svářečem nestačili na duo Miška a uzdravený Ambasador a bylo hotovo. Ale i tak jsme vybojovali vítězství v lize klubů.

Navíc si na nás zasedli dopingoví komisaři, takže odchytli Martinku a mě. K tomu ještě aspoň Dýma, se kterým jsme soupeřili i v šatně, tentokrát na téma kdo dřív vyždímá požadovaných 90 ml moči. Naštěstí nás Přéma zásoboval Konrádama, abysme to měli dřív za sebou. Alkohol teda rozhodně netestovali.

Postupy zakresleny a uloženy v archüvu. Štafety. Družstva.

Můj první závod

Vlastně to byl až druhý závod, ale ten první nebyl do renkingu, takže se nepočítá.

Tenhle můj první, opravdový velký závod přišel v sobotu odpoledne. Dopoledne to bylo nějaký zmatený - jeden vyběh, pak se vrátil, plácnul [bác] dalšího a ten pak ještě jednoho. To mě moc nebavilo, tak jsem si hrála s Evelíniným bublifukem [fu:]. Navíc tátův [ta:ta] kámoš Kody byl někde ve Finsku nebo kde, takže i když se táta snažil, co to šlo, a zaběhl čtvrtý čas na úseku (a prý to mohl být třetí čas, kdyby nešetřil síly na sprint), na desítku to stejně nestačilo. Velké zpestření bylo auto [brrm], které houkalo [hu:hu:] a odvezlo pána, který měl místo vlasů vosí žihadla.

Odpo jsme jeli do města, čehož jsem využila a hodila šlofíka [haji:]. Táta mi přinesl a zabalil nějaký papírek [papi:], který stejně nevím, k čemu byl. Ale bez něj by byl táta DISK, a to zní fakt nepříjemně. Konečně jsem vyrazila na svůj první závod. Radši mě zezadu jistila máma [ma:ma], protože ještě neznám všechny barvičky, a taky bych se mohla odfarstovat (to nevím, co znamená) na dětské hřiště [dje:ti]. Šli jsme to těsně nad půl hodiny, potkali deset barevných nesmyslů, do kterých když jsem strčila kolíček na prstu, bliklo a píplo [pi:pi:] to na mě. Moc se nám dařilo, dokonce jsme jednu paní porazily.

Táta doufal, že mě vezme na bednu, aby všichni viděli, jaká jsem hezká. Jenže jeden ošklivý strejda [je:ja], který měl být poslední (chtěl totiž vyzkoušet bezkontaktní ražení [pi:pi:] jako na LOBech (to jsem ještě nejela)), se rozbrečel, protože by neměl body do renkingu. Takže šel na bednu místo táty. Než přišlo vyhlášení a s ním i křivda roku, vyprosila jsem si zmrzlinu a balónek. Ten mi ale u cíle praskl [bum], až z toho jednomu strejdovi málem vypadl mikrofon [halo:halo:] z ruky. Tak jsem šla žebrat o další a tátovi při tom paní změřila tuky. Prý ještě kus a byl by tlustý. A taky pomalu pálí [au:] kalorie, proto musí pořád běhat. Má to na papírku, kdyby mu prý strejda Lochnes nevěřil.

Spali jsem u Vašíka [mimi] v Žamberku. Ráno byla zase plácaná a táta s jedním bétéčkem [pi:o] to trochu vylepšili na deváté místo. Měli být osmí, protože když táta finišoval, předjel ho pan Král na motorce. Fuj [E!E].

Mám pořadatele od táty pozdravovat, prý se mu to moc líbilo - terén, tratě a kofola za dvanáct. A sprint taky, i když to bylo rychlé, pořád bylo co řešit. Proto tam taky nechal dvacet vteřin (proč to jako dělal?) A kde to nebylo jasné, tam viselo mlíko [ti:ti:].

B.M.

Sprint. Plácaná.

Tohle jsou moje postupy. Táta je má v archivu.

Fotka odtud.

Praha jinak

Nějak teď nevím, co bych trénoval, tak jsem si říkal, že by možná šlo zvolit zajímavější trasu z práce domů, něž když jsem na jaře v rámci maratonu brousil cyklostezku. Pán v krabičce mi vzdušnou čarou přes Radlice, Hlubočepy a Lhotku změřil 17km, čili jsem počítal s tím, že ještě obkroužím kus standardky v Krčáku, aby to stálo za to. Nakonec jsem byl rád, že jsem to bez standardky stlačil pod dvě hodiny.

Našel jsem totiž úžasný trail po jihozápadě Prahy. Inspirací mi byl super krosík na Žvahově s epesními výhledy na Prahu. Vytiskl jsem si turistickou mapu, ve které byly jen hlavní ulice, a tak to bylo celkem zajímavý, protože tyhle kouty Prahy moc neznám. Několikrát jsem se musel vracet ze slepých šukacích cestiček a bezdomoveckých doupat, dvakrát jsem se totálně zacyklil (bez buzoly, lišejníků a sluníčka jsem byl marnej), nad Prokopáčem mi šlo o život (100m srázy a stádo ovcí), ale nakonec jsem trefil do známých vod rybníka Labuť na úpatí Krčáku.

GPS záznam. A teď už fotoromán:

kolem pole a někde v dálce je Praha

to jsou panorámata, mámo

via ferrata v Prokopském údolí

běžim běžim a najednou vojenský prostor - kolem napalm a srázy, tak musím zpátky

pozor, ovečky :)

ty voe, fakt!

tady jsem musel po čtyřech, naštěstí cestička neskončila

trocha romantiky kousek od metra

rychlostní vložka na Mostu inteligence

úvodní zacyklení - první bylo totální překvapení, z druhého nebylo kvůli houští úniku

nejvíc šukacích cestiček je nad Prokopáčem